Při vymezování pojmu spiritualita je v psychologii náboženství možné rozlišovat čtyři směry. Zaměřují se na rozdíl mezi náboženstvím a spiritualitou, na náboženství a spiritualitu ve vztahu k posvátnu, na spiritualitu ve vztahu k „vnitřnímu životu“ a na spiritualitu v souvislosti s existenciálními otázkami. První tři výše zmíněné směry však mají následné nedostatky: hodnotící srovnávání mezi „špatným náboženstvím“ a „dobrou spiritualitou“, zahrnutí problematického a přeceňovaného konceptu a podpora karteziánského dualizmu v psychologické terminologii psychologie. Ačkoli je čtvrtý směr příznivější, narušuje některým lidem vnímání sebe sama. Zahrnutí spirituality do analytického slovníku psychologie je tudíž neuvážené. Namísto toho by mělo být zkoumáno osobní chápání náboženství a spirituality v souvislosti s tím, jak se lidé vyrovnávají s existenciálními otázkami.