The objective of the study is to present Kant’s conception of copyright and publishing law. The author proceeds from two of Kant’s lesser-known texts, the article “On the Injustice of Reprinting Books” (“Von der Unrechtmäßigkeit des Büchernachdrucks“, 1785) and the treatise On Turning Out Books (Über die Buchmacherei, 1798), which he analyzes and interprets in relation to § 31 of Metaphysics of Morals (Die Metaphysik der Sitten, 1797), where Kant lays out and tries to answer the question “What is a book?” in the context of the discussions and conflicts of the period. On this basis, the author comes to the conclusion that Kant derives his conception of copyright and publishing law from his conception of the nature and function of the book as a manuscript and a printed text. It is further argued that the texts of Kant being scrutinized here can be additionally used for both historical as well as philosophical and systematic research of the issues related, on the one hand, to copyright and publishing law and, on the other, to the problematic of textuality and mediality, which is currently being discussed in the fields of systematic philosophy and the history of philosophy, including professional Kantian research. and Cílem studie je představit Kantovo pojetí autorských a nakladatelských práv. Autor vychází ze dvou méně známých Kantových textů, článku „O neoprávněnosti padělání knih“ (1785) a spisu O výrobě knih (1798), které analyzuje a interpretuje ve vztahu k § 31 Metafyziky mravů (1797), kde Kant v návaznosti na dobové diskuse a spory klade a řeší otázku: „Co je kniha?“ Na tomto základě pak autor dospívá k závěru, že Kantovo pojetí autorských a nakladatelských práv je odvozeno z jeho pojetí podstaty a funkce knihy jakožto rukopisného a tištěného textu. Sledované Kantovy texty je dle autorova názoru možno dále využít jak k historickému, tak filosofickému a systematickému zkoumání otázek souvisejících na jedné straně s problematikou autorských a nakladatelských práv, na straně druhé s problematikou textuality a mediality, která je aktuálně diskutována na poli systematické filosofie i na poli dějin filosofie, včetně odborného kantovského bádání.
The article is a historical-systematic study dedicated to Kant’s critical philosophy. It contains therefore both a historical and a systematic level: for every selected historical example, an example of Kant’s critical philosophy, it follows and investigates a selected systematic problem of the relationship between philosophy and rhetoric. The relationship between philosophy and rhetoric is therefore not examined here directly and immediately, but indirectly – through an examination and interpretation of selected works of Kant. In this context, the author refers to the results of international Kantian research, which has also recently focused more and more on an examination and interpretation of the relationship between Kant’s critical philosophy and rhetoric, and based on his own examination and interpretation of the corresponding texts and passages, comes to the conclusion that the relationship of Kant’s critical philosophy to rhetoric is more nuanced than is generally assumed. and Článek je historicko-systematickou studií věnovanou Kantově kritické filosofii. Má proto jak historickou, tak systematickou rovinu: na vybraném historickém příkladu, příkladu Kantovy kritické filosofie, sleduje a zkoumá zvolený systematický problém vztahu mezi filosofií a rétorikou. Vztah mezi filosofií a rétorikou zde proto není zkoumán přímo a bezprostředně, ale nepřímo – prostřednictvím zkoumání a interpretace vybraných Kantových spisů. Autor v této souvislosti navazuje na výsledky mezinárodního kantovského bádání, které se v poslední době stále více zaměřuje také na zkoumání a interpretaci vztahu Kantovy kritické filosofie k rétorice, a na základě vlastního zkoumání a interpretace odpovídajících textů a textových pasáží dospívá k závěru, že vztah Kantovy kritické filosofie k rétorice je nuancovanější, než se obvykle předpokládá.