The colorectal cancer ranks high among the malignant tumours in incidence and mortality and irinotecan is standardly used in palliative treatment of metastatic disease in every therapeutic line. Unfortunately, the treatment with irinotecan is often associated with severe toxicities, especially neutropenia and diarrhea. The majority of the toxic manifestation is caused by the insufficient deactivation (glucuronidation) of irinotecan active metabolite SN-38 by UGT1A enzyme. The elevated SN-38 plasma concentration is responsible for the hematological and gastrointestinal toxicity that can become life-threatening. The patients carrying the mutation of the gene encoding UGT1A enzyme lack the ability of bilirubin glucuronidation, and suffer from the inherited un-conjugated hyperbilirubinemia (Gilbert syndrome, Crigler-Najjar type 1 and 2 syndrome). The mutations in other enzyme systems also play role in the etiopathogenesis of the irinotecan toxicity: CYP3A (cytochrome P-450), ABC family of transmembrane transporters (adenosine-triphosphate binding cassette). The goal of the contemporary research is to determine the predictive factors that will enable the individual adjustment of the individual drug dosage while minimising the adverse effects and maintaining the treatment benefit. and A. Paulík, J. Grim, S. Filip
Neoadjuvantní terapie byla až donedávna indikována pouze z důvodu umožnění či usnadnění operability primárně nemetastatického lokálně pokročilého karcinomu prsu. V poslední době dochází k rozšíření jejího použití i u primárně dobře operabilních tumorů s negativními biologickými charakteristikami jako časná terapie možného mikrometastatického systémového onemocnění. Velká pozornost v současném výzkumu je věnována úplnému vymizení invazivní složky nádoru v prsu a spádových uzlinách indukovanému neoadjuvantní léčbou (tzv. patologická kompletní remise – pCR). Zkoumají se prediktory vzniku pCR, vliv jejího dosažení na dlouhodobou prognózu a možnosti jejího fungování jako validního náhradního cílového ukazatele účinnosti terapie i v adjuvantním podání. Při značné časové a ekonomické náročnosti adjuvantních studií by zrychlené schválení léků ověřených v neoadjuvanci i pro adjuvantní indikaci (v rámci tzv. zrychleného schvalovacího procesu) mohlo znamenat jejich rychlejší vývoj, časnější dostupnost pro pacienty a menší finanční náklady., Neoadjuvant therapy has been until recently indicated solely for enabling or facilitating surgical resection in primarily non-metastatic locally advanced breast cancer. Recently, it has spread its field of application even in primarily well-operable tumors with dismal biological features as an early therapy of potential micrometastatic systemic disease. In contemporary research, great attention is paid to the complete extinction of invasive tumor in breast and regional lymph nodes after neoadjuvant therapy (i.e. pathologic complete response – pCR). Predictors of pCR, the effect of pCR on long-term outcome and its possible role as valid surrogate endpoint for the treatment efficacy in adjuvant setting are being currently investigated. Given the considerable financial and long-term issues of adjuvant trials, the accelerated approval of new drugs that proved effective in generating pCR in neoadjuvancy can be used for the adjuvant treatment. So that we could develop new therapeutic agents and get them to patiens quicker with less cost., Adam Paulík, and Literatura