V popředí zájmu těch pokrokových literárních vědců, kteří se zabývají řešením theoretických problémů uměleckého realismu, stojí v současné době zejména problém typičnosti jako jedné z nejdůležitějších zákonitostí pravdivého zobrazení skutečnosti v literárním díle. A. Mjasnikov poukazuje na to, že pro konečné zpracování této otázky jsou podstatně významné "1. práce klasiků marxismu-leninismu; 2. práce vynikajících představitelů estetického myšlení a především ruských revolučních demokratů; 3. výroky velkých umělců slova o těchto otázkách; 4. rozbor samotných uměleckých děl a literárního procesu vcelku". Nebude snad proto neužitečné, budeme li se v tomto článku zabývat poznámkami, jež k uvedenému problému i k jiným theoretickým otázkám uměleckého realismu napsala George Eliotová (1819-1880), význačná představitelka anglického kritického realismu 19. století. Její úvahy o umění a literatuře jsou spíše příležitostného rázu. Eliotová nevypracovala ucelenou theorii realistického románu, věnovala však problémům uměleckého realismu větší pozornost než většina anglických realistů její doby.
Velký anglický kritický realista W. M. Thackeray (1811-1863) věnoval v průběhu celé své literární dráhy značnou pozornost theoretickým problémům a kritice literatury a umění. V jeho bohatém odkazu najdeme několik uměleckých děl polemického charakteru, v nichž Thackeray kritisuje literární díla prostřednictvím různých forem parodie, burlesky o satiry (The Memoim of Mr. Charles J. Yellowplush, Catherine, Novels by Eminent Hands a j.), řadu novinářských příspěvků literárně kritických, články a úvahy, zabývající se kritikou výtvarného umění, a množství příležitostných poznámek o literatuře u umění, roztroušených v celé jeho tvorbě a korespondenci. Pozoruhodná je zejména Thackerayova kritika literatury a umění z let třicátých a čtyřicátých, kterou lze charakterisovat jako frontální útok na protirealistická literární a výtvarná díla, rozšířená v Anglii v uvedené době. Soustředíme svou pozornost na rané fáze tohoto boje v letech třicátých, především na Thackerayovy kritické příspěvky, zabývající se anglickou literaturou. K náležitému ocenění jejich přínosu je třeba podrobněji prozkoumat, jak byl Thackeray k literárně kritické činnosti theoreticky i prakticky vyzbrojen a za jakých podmínek ji zahajoval.