Článek podává přehled o současném systému operativních meteorologických družic, a to z pohledu technického, legislativně-komerčního a uživatelského. Podrobnější informace jsou zaměřeny především na ty družice, které jsou v současnosti přijímány a využívány v České republice (americké polární družice NOAA, evropská geostacionární družice Meteosat), resp. jejichž nasazení se plánuje během následujícího roku (MSG). Vedle zpracování a využití obrazových dat si článek též všímá i zpracování a využití dat z družicové sondáže atmosféry - jak radiometrické, tak s využitím družic systému GPS. (Vysvětlení všech v článku použitých zkratek viz Příloha), Martin Setvák, Karel Hlavatý, Jan Laštovička., and Součástí článku je Příloha se seznamem použitých zkratek
The Institute of Atmospheric Physics of the ASCR hosted the COST Action ES 1005 TOSCA Science meeting September 30 to October 4, 2013. TOSCA is a multidisciplinary European network of scientists from nearly 20 countries that work to provide a better understanding of the role of the Sun in climate change. This action aims at assessing the various contributions of solar variability to the Earth's climate by bringing together solar physicists, space scientists, atmospheric scientists, climate modellers, paleoclimatologists, and more. TOSCA was inaugurated in June 2011 and will last for four years. As for other COST (Cooperation in Science and Technology) actions, the main role of TOSCA is to foster interactions between different communities. (TOSCA stands for "Towards a more complete assessment of the impact of solar variability on the Earth's climate".) and Jan Laštovička a Petra Koucká Knížová.
V atmosféře Země se nachází celá řada malých složek, které mají pro její funkci a procesy v ní probíhající velký význam, přestože jejich relativní koncentrace je velmi nízká, nezřídka nižší než 10-6. Mezi takovéto důležité stopové složky patří i ozón. Ve stratosféře je to dokonce nejdůležitější stopová složka. Pro nás lidi je ozón důležitý hlavně tím, že ozónová vrstva ve stratosféře z velké části absorbuje škodlivé sluneční ultrafialové (UV) záření v tak zvaném UV-B pásmu s vlnovými délkami 230-315 nm. Tvrdší UV-C (100-280 nm) záření je plně absorbováno v horní atmosféře nad stratosférou. Měkčí UV-A záření (315-400 nm) z velké části prochází až k povrchu, takže UV záření u povrchu sestává v podstatě z UV-A záření s jen pár procenty UV-B záření. UV-B záření působí spáleniny kůže, oční choroby, je rakovinotvorné a při překročení jisté hranice vytváří nevratné změny v imunitním systému. Měkčí UV-A sice při nadměrném slunění též může způsobit popáleniny kůže, ale celkově je daleko méně nebezpečné než UV-B záření., Jan Laštovička., and Obsahuje seznam literatury