Studená válka i nadále zůstává jedním z nejdůležitějších historických jevů charakterizujících období po druhé světové válce. Tento konflikt, který se podle názoru autora odlišuje od jiných konfliktů i od ostatních období moderních dějin „fundamentálním střetem mezi ideologiemi“ a „silně rozvrstvenou globální mocenskou strukturu“, provázejí mnohé dosud živé otázky. V tomto zamyšlení se autor pokouší odpovědět na jednu z nich, totiž zda mohla studená válka skončit dříve než na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Zdá se totiž, že se již dříve oběma supervelmocím několikrát naskytla příležitost k dosažení zásadního zlepšení ve vzájemných vztazích, a tedy i ke zmírnění napětí ve světě. Autor se přitom snaží prověřit, jak mohou být při bádání na poli studené války využity různé teoretické koncepty. Jako modelový příklad si zvolil srovnání mezi situací v Sovětském svazu a ve východním bloku obecně po Stalinově smrti v roce 1953 a za Gorbačovovy vlády v letech 1987 až 1989. Na tento modelový příklad aplikuje tři teoretická východiska: koncept ekonomické internacionalizace a jejího vlivu na utváření vnitropolitických poměrů a preferencí států, „dvojúrovňový přístup“ k mezinárodním vyjednáváním a „ideovou analýzu“, zdůrazňující význam nových idejí jako zdrojů politických změn. Kramer přesvědčivě dokládá, že žádný z těchto přístupů nedokáže sám o sobě uspokojivě vysvětlit vývoj v Sovětském svazu a propojení mezi vnitropolitickým a mezinárodním vývojem ve vztazích mezi Moskvou a středovýchodní Evropou ve zmíněných časových obdobích. Dokazuje však, že v mírně upravené podobě mohou být zmiňované koncepty využity k osvětlení některých konkrétních aspektů zkoumané problematiky, které by jinak mohly uniknout pozornosti. Právě z toho důvodu by tato teoretická východiska měla být brána při zkoumání éry studené války v potaz.