d: Trojí lidové divadlo: Lidové noviny 17.2.1942, s.7 Zmnožená touha po divadle, která dnes hluboko proniká lidovými vrstvami, uvedla v život několik nových scén, nebo aspoň příležitostných scénických podniků, které mají nasytit vzrostlou potřebu. Z této hřivny, která rozumnému hospodáři může přinést zisk morální i hmotný, vznikla na troskách několika divadel minulých dnešní holešovická Uranie, z níž udržují při zdravém a silném životě i podniky Radosti ze života a Lidového divadla, dvou návštěvnických organisací, které našly své členstvo v továrnách, obchodech a dílnách. Divák, jenž ve třech dnech zhlédl tři rozdílná představení nových scén, chtě nechtě srovnává nakolik naplňují své umělecké poslání, jež má být jejich jediným důvodem k životu. A srovnává tím spíše, že tu vystoupil i trojí druh divadelníků, jednak divadelníci budoucí, studenti dramatické konservatoře, sdružení v Divadélku Smetanova musea, kteří sehráli pro Lidové divadlo Plautovu Komedii o strašidle (...) studenti moudře volí latinského prapředka Molierova, jehož postavy jsou zkušebním kamenem jejich umění karakterisačního, a jehož pádná situační komika dává příležitost k mnohému ohledávání a ověřování (...) Komedie o strašidle režírovaná konservatoristou Felixem le Breux, toť usilovná zkušebna sil i talentů, bojujících o nové, živé a plastické vyjádření, praktická divadelní laboratoř, citlivě zkoumající nosnost a účinnost slova, gesta i jiných výrazových prostředků. Očividně je znát, že osobnosti, které z ní vyrůstají, ať výtvarnická Dvořákova, ať herecká Pehrova, Spalova, Houskova, i Obručové mají už v počátku cesty pevnou technickou základnu, umělecký karakter a opravdovost, a nad to dychtivost dělat divadlo se vší síly své touhy a svého talentu.(...)