Suchomelová, J.: "Trójanky: komu a proč?", Zemědělské noviny, Praha, 21. 2. 1989. Trójanky: komu a proč?Inscenovat antické drama je jedním s nejnesnadnějších úkolů. Jean-Paul Sartre v jednom rozhovoru nazval snahu oživovat je parodií, byť sebezbožnější. Dnešní divák podle něho nemůže ověřit divadlo, které čerpá svou inspiraci ze světa nám už zcela cizího. Byl proto zastáncem úprav antických her a žádal, aby se při nich respektovala nejen proměna jazyka a vyjadřování, ale i celkové kulturní cítění a povědomí současného diváka.Přitom Sartra antické látky přitahovaly, jak dokazuje už jedna z jeho prvních her Mouchy z roku 1943, inspirovaná Oresteiou, i o více než dvacet let později pořízená adaptace Euripidových Trójanek. Ty jsou nyní uváděny brněnským Divadlem bratří Mrštíků v novém překladu Nory Obrtelové, který pro jeviště přebásnil Milan Pásek.Sartrovy hry byly vždy aktuálními odpověďmi na konkrétní historickou situaci, ale právě té naléhavé konkrétnosti se inscenaci režírované Pravošem Nebeským nedostává. Příhodný rámec dává inscenaci scéna Karla Zmrzlého. Jeviště je v celé šíři stupňovitě členěno, v pozadí ale ukončeno mohutnou hradbou a centrálně prolomeným vchodem, ve výši se rýsuje silueta, pádícího koně.Ale sotva na tuto scénu vstoupí bohové Pallas Athéna a Poseidon (Drahomíra Kočová a Maxmilián Hornyš) je křehká rovnováha mezi jevištěm a hledištěm porušena a po tragédii je veta.Herečky v roli Trójanek (Jiřina Prokšová, Libuše Billová, Carmen Rauschgoldová, Libuše Vaněčková), jsou promyšleně aranžovány do skupin, usilují o vcítění do osudu svých postav, propojují slovní projev s mimickým a gestickým, ale výsledkem jejich poctivé snahy není nic víc než jakési všeobecné pseudoantické schéma. Kde se ze skupinových akcí vydělují, (jsou až příliš nejednotné ve zvolených prostředcích. Například Dana Baslerová v úloze Kasandry se dává textem tlačit k nepřesvědčivému patosu, Eva Jelínková jako Andromacha zachraňuje postavu v psychologické motivaci.Pro královnu Hekubu, hlavní a nejnáročnější part, Jana Janovská zvolila, a po celé představeni dodržela, stylizaci projevu na pomezí mezi prožitkem a deklamací a využila obsáhlosti své úlohy k tomu, aby dala postavě určitý vývoj. Ale ani jí se nepodařilo překonat odtažitost a akademičnost inscenace.Oč hlasitěji si vedou ženy, o to mátožnější jsou mužské party. Týká se to jak posla v podání Aloise Liškutina, tak Menelaa, kterého ztělesnil Miloš Jahoda. Řečtí vojáci, které představují posluchači AMU, jsou opravdu jenom pomocným sborem.Nebeského inscenace nenalezla způsob, jak zvolenou předlohu interpretovat, a nepřesvědčila, že inscenátoři sáhli po hře z vnitřní nutnosti. Protest proti ničivým válkám, který z jeviště zaznívá, je všeobecný a nestačí vtisknout představeni naléhavost a určitý tvar.?????????J.SUCHOMELOVÁ