Olejomalba na mědi (44, 5 x 29, cm): spící nahý Amor, vedle něj dvě oblečené ženy, jedna drží toulec a povytahuje z něj šíp, druhá ukazovákem zkouší jeho ostří. Výjev je zasazen do lesa., Kaufmann 1988#, 7.50., and Popis spícího Amora a Psýché zkoušící ostří jeho šípů je podrobně popsáno v Apuleiových Proměnách známých též jako Zlatý osel (5, 22). Výjev je tu však sutován do ložnice v Amorově paláci a Psýché je sama.
Kresba (19, 8 x 17, 9 cm): nahá Léda se chystá spojit s labutí, levou rukou ji objímá okolo krku a pravou odtahuje její křídlo. Vlevo pilířek s patkou., Fučíková 1997#, I/200, and O tématu srov. Exemplum: Léda s labutí. Heintzova kresba je ze čtyř studií (další jsou ve Vídni, Albertina 281, 282 a 434C, viz: Wien, Albertina, Heintz, Leda labutí 2 a 3) k nedochovanému obrazu, který byl ve své době velmi slavný. Díky dvěma dlouhodobým pobytům v Itálii (1584-1591; 1592-1596) byl Heintz důkladně obeznámen s italským uměnám a antickými památkami. Od roku 1591 byl dvorním malířem na pražském dvoře Rudolfa II. Z antických reliéfů s Lédou, kterými se mohl inspirovat, je dnes dochovaná římská kopie řeckého helénistického originálu, která byla od pozdního 15. stol. v Římě, v 16. stol. převezena do Madridu. Stejný antický vzor byl předlohou pro zobrazení Lédy s labutí v pražských vilách císaře Ferdinanda I., na západním průčelí Belvedéru a ve štukové výzdobě stropů ve Hvězdě.
Olejomalba na mědi (47 x 32 cm): polonahá Diana (náramek na paži) sedí se zdviženou rukou, před ní leží Kallistó, jejíž břicho odkrývá vedle ní stojící nahá Nymfa, ostatní Nymfy přihlížejí. Výjev se odehrává u potoka v jeskyni s průhledem do horské krajiny. U vchodu je Faun a tři Nymfy., Kaufmann 1988#, 7.29., and V pražských císařských sbírkách byl Tizianův obraz Diana a Kallistó (Wien, Kunsthistorisches Museum GG 71) z roku 1566, který mohl Heintzovi posloužit jako podnět. K obrazu se dochovala kresba (Berlin, Staatliche Museen Preussischer Kulturbesitz, Kupferstichkabinett. K.d. Z. Nr. 10476, Prag um 1600, I, č. 207 obr. s. 349), na níž je vidět v pozadí vlevo kašna s postavou v kapuci uprostřed, před kašnou je postava vylévající vodu z nádoby. Před Kallistó leží na zemi luk a toulec, zcela vlevo je pes.
Olej na desce (122, 5 x 66, 5 cm): nahý Faëthón se řítí z nebes k zemi se slunečním vozem, nad ním Jupiter na orlu metající blesky, okolo na oblacích přihlížejí božstva, napravo Merkur (caduceus). Dole ve skalnaté krajině Nymfy, nalevo jedna s křídly, napravo dvě zoufale gestikulují, takže se patrně jedná o Faëthontovy sestry. Na zemi sedí nazí muži s nádobami s vytékající vodou, personifikace řek ohrožených Faëthontovou jízdou se slunečním vozem., Kaufmann 1988#, 7.10., and Heintzova vlastnoruční verze obrazu, jenž je v Lipsku.
Olej na plátně (146 x 101, 6 cm): sedící nahá Venuše ?, vedle Amor, který ji drží za ruku. Před bohyní klečí oblečená žena s ovocem, za ní dvě oblečené ženy zabrané do hovoru. Výjev je situován před antickou ruinu, v průhledu krajina s hradem. and Kaufmann 1988#, 7.49.
Kresba rudkou (18, 2 x 17, 7 cm): čtyřspřeží pádící dolů, za ním nahý Pluto (zezadu) držící vzpozející se Proserpinu., Fučíková 1997#, I/196, and Možná studie k obrazu z doby před rokem 1605 (Dresden, Heintz, Únos Proserpiny).
Kresba: rekonstrukce torsa Belvedere., Prag um 1600#, I, s. 306 obr. 4., and Podle nápisu se jedná o kopii Michelangelovy rekonstrukce slavného antického fragmentu známého jako Torso Belvedere, který Michelangelo obdivoval. Na kresbě z poloviny 16. století (Skicák z Cambridge fol. 22, Cambridge, Trinity College) je anglický nápis "Tento kus Michelangelo obdivuje pro jeho provedení nad všechny antiky."
Kresba (41, 96 x 23, 9 cm): nahý satyr (věnec vinné révy nan hlavě), stojí opřený o vysoký podstavec., Prag um 1600#, I, č. 213 s. 354., and Císař Rudolf II. poslal Heintze do Itálie, aby tam pro něho zaznamenal "nejkrásnější antiky". Ve vídeňské Albertině je rovněž kresba podle sochy stojícího satyra s pantherem (inv. 3321) a podle sochy zobrazující Pana učícího Dafnida (3319). Kresba není kopie, ale variace na téma antické sochy, která zobrazovala Pothos, boha touhy a žádostivosti. Ztracený řecký originál, který vytvořil Skopas pro Afrodítin chrám v Megaře (Paus. 1, 43, 6), je známý z několika římských kopií. V letech 1550-1562 je v Římě, v Palazzo Farnese, doložena socha, která je dnes v Neapoli (Museo Nazionale inv. n. 6253), v inventáři Villa Medici z roku 1588 jsou zachyceny dvě kopie podle téhož ztraceného originálu, které jsou dnes ve Florencii, v Uffizi (inv. n. 155 a 261). Ve Florencii, v Palazzo Vecchio je ještě jeden exemplář, který také mohl pocházet římské medicejské vily. Obě sochy ve Ville Medici byla již na konci 16. století zařazeny mezi slavné římské antické sochy (Franzini 1596, tab. F 09 a G 07). Heintz antický vzor oživil a změnil jeho význam také tím, že postavě doplnil revový věnec.
Kresba (19, 8 x 17, 9 cm): nahá Léda se chystá spojit s labutí, levou rukou ji objímá okolo krku a pravou má mezi nohama. Vlevo architektura., Fučíková 1997#, I/201, and Jedna z přípravný kreseb k nedochovanému obrazu, viz: Praha, NG, Heintz, Léda s labutí.