Článek se zabývá syntaktickými konstrukcemi, v nichž má první účastník slovesného děje aktuálněčlenskou funkci rématu. V kontextově nezávislých větách se tato konfigurace vyskytuje především v konstrukcích realizujících prezentační škálu, které obsahují jediného účastníka slovesného děje syntakticky ztvárněného jako podmět. Empirický výzkum ukazuje, že nejčastější formou prezentační škály je existenciálni konstrukce. Forma s inverzí a postverbálním postavením podmětu je méně častá, stejně tak existenciálni there s jinými slovesy než be. Vedle těchto forem se vyskytuje rématický podmět v preverbální pozici a konstrukce uvádějící jev na scénu v syntaktické íunkci předmětu v konfiguraci s podmětem, který sémanticky realizuje scénu. Diferenciace těchto konstrukcí je posuzována na základě jejich stupně příznakovosti, definované mírou odchylky jak od gramatických pravidel anglického slovosledu, tak od základního rozložení výpovědní dynamičnosti.