V letech 1981–1982 proběhl záchranný výzkum sídliště kultury s lineární keramikou v Lulči v prostoru Vyškovské brány. Z rozsáhlého sídlištního areálu byl ve větším rozsahu zkoumán pouze relikt předpecní jámy (obj. 6), z níž byly původně obsluhovány dvě pece. V jedné z nich (pec B), vystavěné na úrovni někdejšího povrchu byla kromě dalších keramických zlomků nalezena nádoba (výška 33 cm, max. průměr 42 cm, průměr okr. 26 cm), vyrobená z hrubého keramického těsta s ostřivem a zdobená řadami tvořenými otisky prstů. Vyzdvižený keramický soubor (uložen ve vyškovském muzeu) je řazen do stupně IIa kultury s lineární keramikou, který lze na základě aktuálních poznatků radiokarbonových měření z jiných moravských lokalit klást do doby kolem roku 5000 př. Kr. Na spodní části nádoby byl zachován otisk vláknité struktury. V roce 1997 byl z nádoby sejmut pozitiv otisku a následně byl podroben mikroskopickému studiu. Jde o otisk nezdobené látky, méně pravděpodobně produktu zhotoveného košíkářskou technikou, z materiálu rostlinného původu. Rozbor struktury určil uzavřené diagonální proplétání s S-zákrutem u útkových nití. V rámci modelování situace, při které mohlo dojít k vytvoření otisku, lze pracovat se dvěma verzemi. V průběhu pracovního procesu mohl být u dna nádoby náhodně přilepen a pak při přidávání další keramické hmoty překryt útržek textilie, nebo textilie ulpěla na stěně při záměrné manipulaci s ještě nehotovým „polotovarem“ nádoby, jenž byl pokryt obalem z textilu. Oproti tkaninám, jejichž otisky byly rozpoznány na artefaktech z jihomoravských mladopaleolitických lokalit, měla lulečská textilie hrubší osnovu: mezera mezi útkovými nitěmi je přibližně o 0,75 mm větší.