The article is primarily focused on the topic of the Francovich principle of state liability in the context of the Czech judicial system. Besides, at first the author also explains why there is the need of the existence of such liability in general, and analyzes the Francovich case (C-6/90) which settled the basis of the principle as well as the law argumentation included within. The contribution consequently deals with the individual case which has been solved by Czech courts. The courts analyzed the relation between “European liability” and the Czech Act No. 82/1998 Coll., on Liability for Damage Caused in the Execution of Public Authority by a Decision or Incorrect Official Procedure. The author compares the conclusions of the general courts, which refused the claim of the complainant, arguing by the difference of the liabilities, with the opinions of the Czech Constitutional Court, which rejected such “incomplete argumentation” of the general courts. Consequently, there is the answer to the question whether the case could be considered just as an excess of the general courts or not. An individual
chapter is dedicated to the topic of those factors that make the position of the Francovich liability weaker. In the context of this subject, the German case-law is presented, proving that the institute seems to be problematic not only to the Czech courts. The article is concluded with the author’s commentary
on both the proceedings of the Czech courts and the functionality of the “Francovich” institute. and Článek je primárně věnován tématu odpovědnosti typu Francovich v kontextu českého soudnictví. Úvodem se však autor nejprve věnuje obecně tomu, proč je třeba existence zmíněného typu odpovědnosti, stejně jako rozboru judikátu ESD (C-6/90 Francovich), kterým byl institut založen, a právní argumentaci v něm obsažené. Příspěvek se následně zabývá konkrétním případem řešeným českými soudy. Tyto analyzovaly vztah „evropské odpovědnosti“ a českého zákona (82/1998 Sb.), který upravuje materii odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Autor srovnává závěry obecných soudů, které odmítly nárok stěžovatelky na základě argumentu rozdílnosti uvedených odpovědností,
s názory Ústavního soudu ČR, který v kontextu závazků České republiky odmítnul takto „neukončenou argumentaci“ obecných soudů. Následně je zodpovězena též otázka, zda rozebíraný případ lze považovat pouze za dílčí exces obecných soudů, či nikoliv. Samostatná kapitola je věnována materii faktorů, které oslabují odpovědnost typu Francovich. V souvislosti s touto tematikou je představena též německá judikatura, která dokazuje, že institut se jeví problematickým nejen pro soudy české. Článek je uzavřen autorovým komentářem, jak na postup českých soudů, tak na (aktuální) fungování institutu „Francovich“.