Cíl studie: Prozkoumat vztahy zavedených a zvažovaných prediktorů přežití u hemodialyzovaných pacientů a zjistit jejich spojitost s přítomností metabolického syndromu (MS). Typ studie: Observační průřezová studie. Název a sídlo pracoviště: Ústav klinické biochemie a hematologie, Univerzita Karlova v Praze, Lékařská fakulta v Plzni a Fakultní nemocnice Plzeň. Materiál a metoda: 80 hemodialyzovaných pacientů (věk 67,0 [61,0–73,5] let, BMI 27,5 [22,7–33,0] kg/m2; medián [mezikvartilové rozpětí], 37 žen) bylo rozděleno do 2 skupin podle defi nice MS (NCEP ATP III) (39 pacientů s MS). Vylučovací kritérium: CRP > 30 mg/l. Vzorky séra a plazmy byly odebírány těsně před zahájením hemodialýzy. Sledovány byly následující parametry: adiponektin (včetně vysokomolekulární formy), leptin, TNF-alfa, PAI-1, ADMA, inzulin, CRP, albumin. K hodnocení rozdílů mezi skupinami byl použit Wilcoxonův dvouvýběrový test. Výsledky: U adiponektinu a leptinu byly nalezeny rozdíly mezi pohlavími v rámci skupin. Koncentrace adiponektinu a podíl jeho vysokomolekulární (HMW) formy byly vyšší u žen ve skupině bez MS (95% CI pro rozdíl mediánů 0,45–10,33 mg/l, respektive 0,006–0,10, p < 0,05), ale mezi pohlavími u pacientů s MS se významně nelišily. Na druhou stranu, hladiny leptinu byly vyšší u žen pouze ve skupině s MS (CI 7,30–52,80 μg/l, p < 0,05). U pacientů s MS byly u obou pohlaví pozorovány nižší hladiny adiponektinu (CI 2,57–8,78 mg/l pro muže a 5,90–14,94 mg/l pro ženy, p < 0,001), nižší podíl HMW formy (CI 0,02–0,13 pro muže a 0,10–0,21 pro ženy, p < 0,001), vyšší hladiny leptinu (CI 11,50–48,10 μg/l pro muže a 31,60–78,40 μg/l pro ženy, p < 0,001) a vyšší hladiny inzulinu (CI 5,4–14,5 mIU/l, p < 0,001). U následujících parametrů nebyly zjištěny statisticky významné rozdíly mezi skupinami: ADMA (CI -0,32–0,13 μmol/l, p = 0,45), CRP (CI -1,55–3,05 mg/l, p = 0,59), PAI-1 (CI -0,7–6,3 μg/l, p = 0,16), TNF-alfa (CI -0,46–0,12 ng/l, p = 0,28) a albumin (CI -2,1–0,8 g/l, p = 0,41). Závěr: Koncentrace adiponektinu a leptinu odrážely přítomnost MS, hladiny zavedených prediktorů přežití, CRP a albuminu, se ale překvapivě mezi skupinami nelišily. Tyto výsledky by nasvědčovaly omezenému významu MS v prognóze hemodialyzovaných pacientů., Objective: To explore the relationships of established or putative survival predictors in hemodialysis patients and their connection with the presence of the metabolic syndrome (MS). Design: Observational, cross-sectional. Settings: Department of Clinical Biochemistry and Hematology, Faculty Hospital and Charles University – Faculty of Medicine in Pilsen, Czech Republic. Material and methods: 80 hemodialyzed patients (median [IQR] of age = 67.0 [61.0–73.5] years, BMI = 27.5 [22.7–33.0] kg/m2, 37 females) were divided into 2 groups according to NCEP ATP III defi nition of the MS (39 patients with MS). Exclusion criterion: CRP level > 30 mg/l. Serum and plasma samples were taken prior to hemodialysis initiation. Following parameters were examined: adiponectin (including high-molecular weight form), leptin, TNF-alpha, PAI-1, ADMA, insulin, CRP, albumin. Comparison between groups was done using Wilcoxon rank-sum test for independent samples. Results: Gender differences have been found in adiponectin and leptin levels within the groups. Adiponectin levels and the portion of its high-molecular weight (HMW) form were higher in females in the group without MS (95% CI for the difference of medians 0.45–10.33 mg/l and 0.006-0.10, p < 0.05), respectively, but were not different between sexes in the patients with MS. On the other hand, leptin levels were different (higher in females) only in the group with MS (CI 7.30–52.80 μg/l, p < 0.05). Both for males (M) and females (F), the group with MS showed lower adiponectin levels (CI 2.57–8.78 mg/l for M and 5.90–14.94 mg/l for F, p < 0.001), lower portion of HMW-adiponectin (CI 0.02–0.13 for M and 0.10–0.21 for F, p < 0.001), higher levels of leptin (CI 11.50–48.10 μg/l for M and 31.60–78.40 μg/l for F, p < 0.001) and higher levels of insulin (CI 5.4–14.5 mIU/l, p < 0,001). No statistically signifi cant differences were found in ADMA (CI 0.32–0.13 μmol/l, p = 0.45), CRP (CI 1.55–3.05 mg/l, p = 0.59), PAI-1 (CI 0.7–6.3 μg/l, p = 0.16), TNF-alpha (CI 0.46–0.12 ng/l, p = 0.28) and albumin levels (CI 2.1–0.8, p = 0.41). Conclusion: The concentration of adiponectin and leptin well refl ected the presence of the metabolic syndrome. Surprisingly, levels of conventional survival predictors (CRP, albumin) did not vary between the groups. These fi ndings may suggest a limited relevance of the MS concept in the prognosis of HD patients., Vostrý Michal, Rajdl D., Eiselt J., Malánová L., Pikner R., Trefil L., Racek J., and Lit.: 18
Tomáš Zima, Jaroslav Racek, Milan Dastych, M. Kreidlová, D. Springer, Petr Kocna, Marcela Dražďáková, Jan Štěpán, Helena Marečková, Bohumil Seifert, Jaroslava Laňková, Cyril Mucha, Jana Vojtíšková, Dana Moravčíková, Richard Průša and Lit.: 4
Myeloperoxidáza (MPO) je obsažena v azurofi lních granulích neutrofi lních granulocytů a v lyzosomech monocytů. Při aktivaci neutrofi lních granulocytů ve spojitosti s fagocytózou jsou v nich vytvářeny volné radikály a další reaktivní formy kyslíku, které jsou nakonec za katalytického působení MPO přeměňovány na kyselinu chlornou, která je až padesátkrát účinnější v zabíjení mikrobů než peroxid vodíku. Cílem přehledu je seznámit čtenáře s funkcí MPO, metodami stanovení a zejména s klinickými konsekvencemi jejího defi citu či naopak nadprodukce. Pro stanovení koncentrace MPO v plazmě jsou k dispozici imunochemické metody založené na principu ELISA, využívající obvykle dvě různé anti-MPO protilátky, z nichž jedna je značená peroxidázou (sendvičová metoda). V poslední době se na trh dostává souprava MPO fi rmy Abbott Laboratories určená pro imunochemické analyzátory řady ARCHITECT. Jedná se o imunoanalytické stanovení rovněž na principu sendvičové metody, konkrétně jde o chemiluminiscenční imunoanalýzu na mikročásticích (CMIA). Hereditární defi cit MPO není asi v polovině případů doprovázen žádnými příznaky, ostatní pacienti obvykle nemají problém se zabíjením bakterií, jsou však ohroženi mykotickou infekcí, zejména při oslabení organismu jinou závažnou chorobou. V poslední době se však ukazuje, že význam má nález zvýšené koncentrace MPO v plazmě. Ta může totiž pocházet z aktivovaných neutrofi lních granulocytů a makrofágů, které infi ltrují aterosklerotický plát a produkcí proteolytických enzymů a MPO způsobují jeho destabilizaci a náchylnost k ruptuře. Opakovaně bylo prokázáno, že osoby s akutní koronární příhodou, ale i se známkami kardiální insufi cience mají zvýšenou koncentraci MPO v plazmě. MPO se jeví nejen jako slibný ukazatel nestabilního plátu, ale má i prognostický význam s ohledem na vznik další koronární příhody a celkové přežití nemocných., Myeloperoxidase (MPO) is present in azurophilic granules of neutrophil granulocytes and in lysosomes of monocytes. During activation of neutrophils in connection with phagocytosis these cells produce free radicals and other reactive oxygen species, which are fi nally converted to hypochlorous acid under catalytic action of MPO; this compound is fi fty times more active in killing microbes then hydrogen peroxide. Aim of this review is to inform about the function of MPO, methods of its determination and above all about clinical consequences of MPO defi cit or, on the contrary, its overproduction. Immunochemical methods based on ELISA principle are available for MPO determination; in most cases they use two different anti-MPO antibodies, one on of them being labeled with peroxidase (sandwich method). Recently Abbott Laboratories offer reagent kit for MPO determination, intended for immunochemical analyzers ARCHITECT. It is an immunoanalytical determination also based on a principle of sandwich method, namely chemiluminescent microparticle immunoanalysis (CMIA). Hereditary MPO defi ciency is in approximately half of cases asymptomatic, other patients usually have no problem with killing of bacteria but they are endangered by mycotic infections, above all when they are weakened by other serious disease. During last several years fi nding of increased plasma MPO concentration appeared to have a clinical signifi cance. It can anyway originate from activated neutrophil granulocytes and macrophages, which infi ltrate atherosclerotic plaque and through overproduction of proteolytic enzymes and MPO cause its destabilization and susceptibility to rupture. It was repeatedly demonstrated that persons with acute cardiac events but also those with heart failure have increased plasma MPO concentrations. MPO seems to be not only a promising marker of plaque instability but it also important in assessment of prognosis with respect to further cardiac events and survival of the patients., Racek Jaroslav, and Lit.: 29