Během své téměř půlstoleté kritické činnosti se F. X . Šalda nejednou vracel k Janu Nerudovi. Věnoval mu na půl druhé desítky studií, referátů, fejetonů a glos. Nesčetněkrát se jeho díla dotkl ve statích, zabývajících se jinými postavami nebo širší problematikou. V tomto článku si chceme povšimnout Šaldova hodnocení Jana Nerudy jako literárního a divadelního kritika.
Rozsáhlé dílo Gabriely Preissové se rozprostírá ve dvou vrstvách - v próze a v dramatě. Od svého dětství do konce tvůrčí činnosti pociťovala spisovatelka nutnost vyjadřovati se v obou polohách. A tak se u Gabriely Preissové proplétají práce prozaické s pracemi dramatickými. Nicméně mezi díly obou slovesných rodů trvá u spisovatelky neustálý dotyk, přelívání jednoho útvaru v druhý. Preissová dramatisuje povídky (to je - namátkou - případ Gazdiny roby) nebo zase naopak využívá látek, z nichž mínila kdysi vytvořit drama, pro útvary prozaické (napr. původní drama Ideál se u ní mění v povídku Živé sny). Nebo složitější koloběh: drama Její pastorkyňa bylo původně načrtnuto jako próza; Preissová z něho vytvořila nejprve drama a po letech stejnojmenný román. Léč i prozaické práce, které se nezměnily v útvar dramatický, jsou psány formou dialogisovanou a je v nich zpravidla vypravěčova textu málo. Také jiné znaky povídek (baladické zhuštění sujetu, kontrapunktické kladení postav i vedení děje atp.) ukazují na spisovatelku s výrazným talentem dramatickým.