Autorem textu je holandský religionista prof. Jacques Waardenburg (nar. 1930) patřící dnes k předním odborníkům v oblasti metodologie a teorie religionistiky. Kniha podává systematický přehled profilu, dějin, metod práce, intencí a cílů religionistiky jako svébytné vědní disciplíny. Nejvýraznější autorský vklad představuje v knize Waardenburgova koncepce aplikované hermeneutiky vyznačující přeměnu religionistiky z polohy fenomenologické komparace do podoby rozumějícího výkladu smyslu a významu náboženství. Kniha je opatřena podrobným jmenným a věcným rejstříkem a medailonem autora z pera jednoho z překladatelů - Břetislava Horyny.
Kapitola X., Zánik středověku, v které běží o otázku, zda je náš rytíř figurou potvrzující středověk. Don Quijote začíná jako retro-rytíř. Krámuje kusy brnění svých prarodičů. Jeho cíl je, zdá se, inspirován středověce. Ve středověku existovali rytíři, v době Dona Quijote již ne. Přesto se v tomto románu bezúspěšně pátrá po potvrzení věku zvaného "medium aevum". Je tento věk potvrzen alespoň skrytě? Anebo zjistíme, podíváme-li se na jádro našeho caballero andante, že je jen středověkým převlekem pro opuštění středověku? Následující, zeširoka pojatá "dřevořezba", dává na tuto otázku jednoznačnou odpověď.