Jen hochštaplerismus ve vědě zaměňuje tento cíl za funkční organizování institucionálních a osobních styků nebo za křiklounství, které je hrobem jakékoli věcné polemické diskuse autentického vědeckého sporu.
V sociologii, podobně ve filozofii a historii, na rozdíl od astronomie, matematiky, chemie, fyziky, se předmětem výzkumu stává společnost, člověk a sociální vztahy, zájmy určitých společenských tříd a skupin.
Sociologové podobně jako představitelé jiných společenskovědních disciplín mlčky nebo vědomě přijímají určitá ontologická, gnoseologická a ideově politická východiska, akceptují určité teze, které vypovídají o povaze společenských jevů a skutečností.
Obecná teoreticko-metodologickáorientace může být důsledně vědeckou filozofickou doktrínou, jakou je dialektický a historický materialismus, nebo eklektickým souhrnem různých pozitivistických směrů, dodává jak základní pojmový aparát, tak i určující rámec pro interpretaci empirického materiálu, pro rozvoj teorií středního dosahu a zejména pro takový stupeň sociologického poznání, jaký představuje obecná sociologie.
První je charakterizována ulpíváním na úrovni popisu, pouhého výčtu sebraných faktů, jimž nelze upřít určité uspořádání, případně i taková řazení, která vedou k jejich systemizaci.
Opačnou krajností je situace, kdy dosavadní poznatky o společnosti trpí všeobecností, povrchností, a nedávají proto potřebnou hloubku, konkrétnost a živou představu o realitě.
Sociologický výzkum by měl vést ke spojení každodenních skutečností našeho života s obecnými teoretickými závěry, s dlouhodobým programem výstavby socialistické společnosti, s usneseními orgánů společenské decize, a od nich k praxi.
I v procesu poznání platí, že život člověka a jeho poznávací možnosti lze pochopit jen tehdy, jestliže je posuzuje v okolnostech, jež určují jejich kvalitu, protože lidská podstata není nějaké abstraktum vlastní individuu.
I když nepřehlížíme skutečnost, že poznání realizované jednotlivcem nemůže být ve svém racionálním ani emocionálním vlivu nahrazeno ničím jiným, musíme si být vědomi značné omezenosti poznávacích možností individua.
Sociologická informace překonává omezené možnosti poznávacích schopností individua, vylučuje, značně omezuje mimognoseologické aspekty poznání spojené zejména s deformací poznání těch, kteří i tuto oblast lidské činnosti podřizují reakčním třídním zájmům, poskytuje relativně konkrétní a exaktní sdělení o různých oblastech, enklávách, společenského života, postihuje jednotu objektivních a subjektivních činitelů, je jednotou kvantitativní a kvalitativní analýzy.
Nelze než znovu připomenout, že každý sociologický výzkum vychází z určité teoretické koncepce, z určitého pojetí sociálního světa lidí, z určitých prvotních předpokladů o tomto světě, o lidech a vztazích mezi nimi.
Naše sociologická šetření, i když jsou třeba jen popisem, nelze vyčlenit z marxismu-leninismu, z celkové koncepce teorie materialistického chápání dějin a vývoje společnosti.
Proto mají pravdu ti, kteří tvrdí, že práce sociologů stejně jako práce jiných lidí je ovlivňována teoretickým souborem jejich axiomatických světonázorových představ.
V Československu nejeden autor podlehl nepřekonatelné iluzi, že on jako vědec pracující s empirickými, prokazatelnými fakty je prost světonázorového vlivu.
Překonat tyto pozitivistické přístupy znamená vyvodit důsledky z faktu, že neexistuje sociologický empirický výzkum, který by nebyl veden obecnými idejemi, a dovést tuto skutečnost až k takové koncepci sociologické práce, která se programově hlásí k systému názorů, jež vyjadřují zájmy, cíle a úkoly dělnické třídy.
Bagatelizace těchto skutečností, proklamativní přijetí v zájmu vyhovění těm, kteří jsou nositeli společenské objednávky, je tím nejhorším, s čím bychom mohli vstoupit do nové etapy rozvoje marxistické sociologie v Československu.
Při pohledu na profilující sociologickou produkci šedesátých let vidíme, jak podrobně je možno analyzovat souvislosti sledovaných empirických skutečností, aplikovat techniky terénního sběru informací, jednotlivé procedury výzkumů.
V rozsáhlé, mnohdy i velmi precizní analýze však čtenář marně hledá alespoň poznámku, v níž by autor nebo autoři ukázali, že sociologický výzkum má své ideologické zázemí.
Zejména tehdy, jde- li nám o ideální variantu sociologického šetření, které vyúsťuje v prognózu do budoucnosti a ve vypracování možných alternativ řešení společenské problematiky, jsou širší ideově politické souvislosti určující determinantou.
Každá, i ta sebekonkrétnější výzkumná činnost stejně jako každá, i zcela dílčí teorie je tak či onak zakotvena v určitých obecných axiomatických předpokladech.
Zájem o sociologii vyplývá jak z pochopení vědeckého a společenského významu této disciplíny, tak i z určité více či méně racionální představy, že právě pomocí sociologické analýzy bude možno poskytnout expertizy zlepšující fungování určitých institucí a předložit takové návrhy sociotechnických opatření, jejichž realizace povede k dosažení plánovaných cílů.
Je nemálo těch, kteří povyšují sociologii na nejhodnotnější vědu, na vědu věd, na nejzajímavější a nejužitečnější společenskou vědu právě pro tuto pragmatickou polohu.
* Szczepanski v jedné ze svých úvah nad problematikou vztahu sociologie, ideologie a sociálních technik ukazuje, že právě uvedené očekávání je důvodem, proč američtí podnikatelé ve svých reklamních a propagačních odděleních rádi zaměstnávají sociology.
Americký podnikatel nemůže připustit, aby svobodný a ničím nespoutaný sociologický výzkum vytáhl na denní světlo skutečnosti mechanismů, na nichž je založen podnikatelský systém této společnosti, o něž se opírá politická moc představitelů kapitálu.
Hodnotí a oceňuje především to, jak se kterému autorovi podařilo vzdálit se od sociálních a třídních protikladů, nastolit sociální mír a teoreticky zdůvodnit existující zřízení.
Robert Lynd se v této souvislosti vyslovuje o nejvýznamnější empirické práci americké sociologie, Stoufferově několikasvazkové publikaci Americký voják, takto.
Mills ukazuje, jak lidé sevřeni v poutech sociotechnické manipulace prodávají malé kousky sebe samých proto, aby se pokoušeli koupit je s mincí zábavy zpět, každou noc a každý víkend.
Síla sociotechnické manipulace a její zneužití v třídním sobectví přináší výsledky, jimiž jsou lidé s racionalitou, ale bez rozumu, a nelidský nedostatek citlivosti.
Zoufale volá po sociologické imaginaci a domnívá se, že s její pomocí lidé pochopí, co se děje ve světě, porozumí tomu, co se odehrává v nich samých jako miniaturních společenských průsečících biografie a historie.
Jen v takové společnosti, která nepotřebuje cestou sociotechnické manipulace a prostřednictvím technokratických postupů nahrazovat to, co se má stát uváženou volbou, přesvědčivým a vědomým rozhodnutím individua, jen v socialistické společnosti, jež vede zápas o realizaci vědecky zdůvodněného revolučního programu, se může sociální inženýrství stát faktorem, který významněji vstoupí do oblasti řízení, racionalizace i společenského chování a jednání.
Zatím sbíráme skromné zkušenosti o tom, jak by měl pracovat sociální inženýr, typ sociologického pracovníka, jehož profesionální zaměření je spojeno s faktickou aplikací sociologického poznání na dané konkrétní sociální, teritoriální a demografické podmínky.
Například v Leningradě usilují o to, aby na základě informací získaných sociologickým šetřením byli mistry jmenováni lidé, kteří jsou přirozenými, neformálními vedoucími své dílny.
V novosibirských závodech působí sociologické laboratoře, které spolupracují s vědeckovýzkumnými centry a experimentálně ověřují možnosti, jak zavést do denního režimu pracujících taková opatření, která by podstatně ovlivnila životní způsob celých sociálních skupin.
Potřeby společenské praxe zvýrazňují nejen nutnost vyškolit, připravit nové vědecké síly tohoto oboru, ale i rychleji posunout teoretický rozvoj marxistické sociologie samé.
Tak jako vznikla povolání lékaře, technika, právníka, tak pod tlakem potřeb společenské praxe dříve či později vzniknou profese specialistů v sociálních otázkách.
Zatímco ve výrobě vyzkoušíme každou novou přísadu nejprve laboratorně, zatímco většina nových technologických opatření před svým zavedením prochází nejednou experimentální prověrkou, na mnoha úsecích našeho společenského života někdy neváháme zasahovat do sfér sociální problematiky takříkajíc naslepo.
Ve sféře organizace práce, v analýze postojů, otázek motivace členů pracovních kolektivů, v identifikační problematice, v analýze vztahů, které vznikají mezi formálními a neformálními organizacemi a skupinami, může marxistická sociologie podstatně přispět ke zdokonalení celého systému organizace jednotlivých pracovních úseků provozů.
Má- li řídící pracovník rozhodovat s minimálním rizikem omylu a chyb, má- li dojít k optimálnímu spojení a propojení celospolečenských, skupinových a individuálních potřeb a zájmů, pak se sociologická analýza stává nepostradatelnou.
Právě proto, že řídící pracovník nutně zasahuje do sociálního života formálních organizací, poloformálních organizací a neformálních skupin, měl by být vybaven poznatky věd o člověku.
Jestliže neodmítáme, ale naopak upozorňujeme na možnosti uplatnění a využití sociotechnické funkce, pak to vůbec neznamená, že bychom měli zužovat marxistickou sociologii do hranic sociálního inženýrství.
Stejně tak nelze přehlédnout skutečnost, že v nedávné minulosti se v Československu tato problematika stala kanálem pro pronikání různých abstraktně humanistických třídních přístupů.
Někteří teoretikové, stavíce se proti sociální manipulaci nezávislého a kriticky myslícího individua, přisuzovali straně roli manipulátora a o člověku naší společnosti psali jako o pouhém objektu vnějšího působení, vnější manipulace.
Chráníce osobnost, stavěli se proti historickému procesu revolučních přeměn, jehož nedílnou součástí je rozvoj třídního uvědomění proletariátu a vnášení marxistické ideologie do vědomí mas.