Třídní přístup tu byl doveden do polohy, v níž se proklamuje ochrana individua před manipulací, kterou se rozumí vliv dělnické třídy a její strany na masy vykonávaný v zájmu těchto mas, a tak je zpochybňován osud socialismu samého, osud člověka a společnosti.
Uplatnění třídně stranického a konkrétně historického přístupu je základním předpokladem, je conditio sine qua non našeho přístupu k sociotechnické funkci marxistické sociologie.
Ve známých postulátech typu nevyhodnocovat, nezanášet ideologické předsudky se pozitivistická sociologie dožaduje, aby postoj sociologa ke skutečnostem společenského života byl totožný s postojem přírodovědce ke skutečnostem v přírodě.
K rezignaci, pokud jde o schopnost předvídat společenský vývoj, však chtíc nechtíc směřuje i taková koncepce marxistické sociologie, která zužuje svůj předmět do hranic sociologických procedur a technik terénního sběru informací, do hranic sociologických výzkumů.
Není tedy především nebo dokonce jen nástrojem sociotechnické manipulace, ale usiluje o postižení společenských trendů, o objasnění příčin sociálních procesů, o nalezení a poznání funkcí mnoha proměnných, které se váží na sociální skutečnost.
Dialektickomaterialistické pojetí společnosti je pro sociologii takovou platformou, která umožňuje tyto aspirace realizovat a odpovídat na otázky, na něž pozitivisticky orientovaná empirická sociologie odpovídat nemůže.
Sovětský sociolog * Zdravomyslov, když analyzuje teoretickou funkci marxistické sociologie, připomíná, že žádná teorie společnosti dnes nezačíná na čisté, nepopsané stránce.
Sociologie si osvojuje určité kvantum vědomostí získaných a vypracovaných již dříve a díky této skutečnosti se dostává do určitého vztahu k těm tradicím a teoretickým směrům, které byly formulovány v minulosti.
Zdravomyslov správně ukazuje, že hlavním momentem jakékoli teoretické činnosti je objasňování a podstatou jakéhokoli objasňování je vlastně určování vztahu mezi novými fakty a již dříve získanými teoretickými vědomostmi.
Objasňovat znamená odhalovat kauzální souvislosti zkoumaného procesu nebo jevu, formulovat tendence a zákonitosti společenského vývoje, usilovat o teoretickou syntézu a globalitu.
Nové fakty a problémy vyžadují, aby k jejich objasnění byla vytvořena speciální teorie, která přesahuje terminologické a smyslové hranice systémů pojmů vzniklých v minulosti.
Vzniká tu možnost určitého konfliktu mezi starými a novými teoretickými představami, i když nové teoretické schéma nemusí být v rozporu s výchozími principy minulého systému názorů.
Diskuse o předmětu sociologie zřejmě odhalila nedostatečnost čistě filozofického přístupu ne snad proto, že by byl principiálně nesprávný, ale proto, že se v něm projevuje tendence utopit specifické sociální procesy ve všeobecných úvahách.
Chápání může být považováno jednak za způsob zahrnutí zvláštního do obecného, jednak za vyčlenění specifických rysů, což je především spojeno s analytickým přístupem ke skutečnosti.
Základním komponentem teoretické funkce je analýza a prognóza, která je nemyslitelná bez odhalení specifika zkoumaného jevu a procesu a bez určení spojitosti daného jevu a procesu s širším okruhem působících zákonitostí, s dynamikou vnitřních tendencí vývoje daného jevu a procesu.
Je ve schopnosti sloužit potřebám revolučních přeměn společnosti v analogii s reálným historickým vývojem vlastního národa a veškerého lidstva, ve schopnosti teoreticky uchopit makroproblémy i mikroproblémy života naší společnosti a poskytnout návod k jejich praktickému řešení.
Aniž bychom považovali levicově orientovaného * Gouldnera za marxistického autora, těžko nalezneme v sociologické literatuře v této souvislosti přesvědčivější stať, než je jeho Anti-minotaur, Mýtus o sociologii, která nehodnotí.
Doupě tohoto minotaura, ačkoli je dosažitelné pouze cestou bludiště logiky a navštívilo je pouze několik lidí, kteří se nikdy nevrátili, považují stále ještě mnozí sociologové za posvátné místo.
S postupem svého dospívání se sociologové cítí nuceni odebrat se na pouť k tomuto místu a prokázat svou úctu problému vztahu mezi hodnotami a sociologií.
Koneckonců nemůžeme vyvrátit existenci minotaurů, o nichž si lidé myslí, že jsou posvátní právě proto, že, jsouce napůl člověkem a napůl býkem, jsou tak neskuteční.