Donedávna omezené používání vědeckotechnických poznatků v praxi nabývá především ve výrobě neustále více charakteru cílevědomého procesu založeného na vědeckém základě.
Nebývalý rozvoj vědy a techniky v posledních několika desetiletích, vznik nových vědeckých a technických oborů a odvětví, všestranná aplikace vědeckotechnických poznatků ve výrobě a ve společenské praxi vůbec, to vše jsou symptomy nastupující vědeckotechnické revoluce.
První z nich začala vytvořením heliocentrického obrazu světa, další přeměna ve vědeckém nazírání v polovině devatenáctého století zasáhla celou oblast poznání, přírodní vědy objev buňky, zákon o zachování energie, Darwinova teorie, stejně jako společenské vědy marxistická filozofie.
Nejvýznačnější byla změna, která vyvolala koncem osmnáctého a začátkem devatenáctého století přechod od řemeslné a manufakturní výroby ke strojní, průmyslové.
Zvláštností rozvoje vědy a techniky naší doby je, že revoluční převraty ve vědě a technice vystupují jako různé stránky jednoho a téhož procesu vědeckotechnické revoluce.
Jejím významným smyslem je, že ač vznikla v oblasti vědy, neomezila se na sféru vědy a techniky, ale aktivně zasáhla všechny stránky života a činnosti lidí, nabyla celosvětového charakteru a stala se nejdůležitějším prostředkem v soutěžení dvou světových systémů, socialismu a kapitalismu.
Jestliže v minulosti technický rozvoj formuloval pro vědu řadu úkolů a požadavků, při jejichž řešení věda odhalovala přírodní zákonitosti, pak v současné době se samo odhalení přírodních zákonů a vytváření nových teoretických koncepcí stává nutným předpokladem, aby nová technická odvětví mohla vůbec vzniknout.
Věda se stává bezprostřední silou výrobního procesu, který pronikavě ovlivňuje a mění se, jak už to předpovídal Marx, z jednoduchého pracovního procesu ve vědecký proces.
Věda krok za krokem vytváří předpoklady pro cílevědomou rekonstrukci všech stránek výroby a lidského života a stává se velkou potenciální hybnou silou velkých společenských procesů a přeměn našeho věku.
Ve vzájemném jejich působení se vedle rozhodující role výrobní praxe ve stále větší míře uplatňuje i aktivní úloha vědy, roste její bezprostřední zpětné působení na techniku a celý výrobní proces.
Ale cestou čistě empirického hledání nebylo možné uskutečnit rozvoj jaderné energetiky, ovládnout raketovou techniku nebo kybernetická zařízení, v nichž jsou prakticky využity takové přírodní zákonitosti a procesy, s nimiž se lidé v denní běžné praxi nesetkávají.
V jednotném procesu revolučních převratů ve vědě, technice a výrobě vystupuje věda ve funkci důležitého poznávacího faktoru, který razí cestu jejich dalšího rozvoje.
Průmyslová revoluce v osmnáctém století v Anglii a v devatenáctém století i v dalších zemích nahradila technologické a energetické funkce člověka strojem a dala možnost přejít od manufaktury ke kapitalistické strojové velkovýrobě.
Přeměna vědy v bezprostřední výrobní sílu a její důsledek, automatizace výroby, umožňuje předat strojům vykonávání logických a kontrolně řídících funkcí člověka a postavit ho mimo bezprostřední výrobní proces.
Úspěchy ve fyzice, matematice, radiotechnice, kybernetice a v řadě jiných oblastí vědy umožnily vytvořit prostředky, které nahrazují nejen lidskou práci fyzickou, nýbrž i duševní práci organizátorů, techniků a v jisté míře i vědců.
Na rozdíl od minulosti dochází tedy k osvobozování dělníka od těžké manuální práce, ale také i jeho osvobozování od mnoha náročných funkcí, jež dosud vedly k přetěžování a k rychlému opotřebení člověka.
Tím se vyvolává a otevírá cesta podstatnému vzestupu vzdělání a kvalifikace pracujících ke všestrannému rozvoji každého jednotlivého člena společnosti v příznivých společenských podmínkách.
Změny, které vědeckotechnická revoluce vyvolává, jsou totiž závislé na tom, v jakém vztahu jsou vládnoucí sociálněekonomické a politické formy k potřebám rozvoje společenských výrobních sil.
Vědeckotechnická revoluce umožňuje socialistické společnosti spojovat možnosti založené ve výrobních vztazích s přetvářením celé struktury a dynamiky výrobních sil, odhalovat tak nové možnosti dalšího společenského vývoje.
Stává se tak důležitým článkem revolučního procesu výstavby komunismu, který k tomu, aby se postupně realizoval, vyžaduje aktivní součinnosti celé společnosti, všech jejích složek, vědců, techniků, dělníků, všech členů společnosti, potvrzují se slova klasiků vědeckého socialismu, že rozvoj socialismu a zvláště přechod ke komunismu by byl neuskutečnitelný bez pronikání vědy do výroby a všeho společenského života, bez cílevědomé rekonstrukce všech životních podmínek na základně nejnovějšího poznání.
Na # sjezdu KSSS upozornil generální tajemník ÚV KSSS * Brežněv na to, že v procesu výstavby nové společnosti, ve velkém třídním zápase ve světě mezi socialismem a kapitalismem hraje stále větší roli zápas o osvojení vymožeností vědy a techniky, kdy je třeba doopravdy ovládnout vědeckotechnickou revoluci jakožto sílu prospívající socialismu.
Generální tajemník ÚV KSČ * Husák zde zdůraznil nezbytnost plného využití vědeckotechnického pokroku, které se stává jedinou možnou alternativou dalšího rozvoje naší socialistické ekonomiky.
Bude probíhat celou řadou etap, bude se uskutečňovat v podmínkách široké integrace vědeckého, technického i hospodářského úsilí všech socialistických zemí v čele s SSSR.
Má- li věda v komplexu s technikou působit jako společenská výrobní síla, která dynamizuje ekonomiku a urychluje její rozvoj, musí být systematicky zabudována do všech sfér společenské praxe, pronikat do celého cyklu věda, technika, výroba, užití, ovlivňovat společenskou efektivnost reprodukčního procesu jako celku.
Jako výrobní síla působí věda ve výrobě, kde probíhá intenzívní materializace vědeckotechnických poznatků, které takto přetvořeny se stávají materiální výrobní silou.
Jejími nositeli jsou nové progresívní technologie, nové stroje a zařízení působící ve výrobním procesu i konkrétní výrobky vycházející z výroby a jiné materiální struktury a prvky výrobních sil, jejichž technickoekonomické parametry a úroveň jsou zároveň ukazatelem i praktickým ztělesněním vědeckotechnického pokroku.
Věda jako výrobní síla dále působí prostřednictvím člověka, jehož kvalifikace, znalosti a zkušenosti umožňují realizovat vědeckotechnické poznatky ve všech fázích reprodukčního procesu.
Věda spolu s technikou jako velký faktor společenského rozvoje v současné etapě spoluvytváří budoucí obraz a výhled celkového rozvoje a je s ním v podmínkách výstavby socialismu a komunismu bytostně spjata.
Leninský koncept vzdělání formulovaný jako součást socialistické kulturní revoluce zahrnuje požadavek všestranného teoretického zvládnutí moderní vědy a techniky, osvojení souhrnu vědomostí a veškeré kultury, k níž lidstvo v předchozích etapách dospělo, a její osvojení mladou generací na základech vědeckého socialismu, aby mohla pochopit zákonitosti celého historického vývoje.
Současná vědeckotechnická revoluce se rozvíjí a zapadá do etapy, jejímž charakteristickým rysem je výrazný posun od kapitalismu k socialismu a jeho rozvíjení k vyšším formám.
Spolu s nimi jako třetí svět existují země a kontinenty, které se teprve nedávno osvobodily od koloniálního panství a do dneška překonávají jeho tragické důsledky.
Do těchto podmínek nevídaných sociálních antagonismů, kdy revoluční třídní boj proniká celým světem a boj národů za sociální a národní osvobození naplňuje život miliónů, se včleňují procesy, které je možno po právu nazvat obdobím vědeckotechnické revoluce.
Lidstvo pociťuje dnes více než kdykoliv předtím touhu a nutnost, aby vědeckotechnický pokrok sloužil rozvoji společnosti, rozvoji lidského subjektu a nikoliv, aby tomu bylo naopak.
Vědeckotechnický pokrok musí být prostředkem k postupnému vytváření takové civilizace, která by sloužila člověku a osvobozovala ho stále pronikavěji od existujících závislostí a pout.
Moc, kterou poznatky současné vědy a techniky vkládají lidstvu do rukou, čím dále tím více zvyšuje také odpovědnost a klade neúprosně na pořad dne otázky a aspekty mravních hodnot těm, kteří o jejich použití rozhodují.
Ale už v těchto prvých fázích se ukazuje, že věda a technika bez pevné společenské půdy vyvolává více a mnohem obtížnější problémy, než kolik jich zároveň řeší.
Pouhé technokratické snahy, které spoléhají, že řešení protikladů současného světa přinese pouhé racionální nasazení techniky, ignorují fakt, že takové nasazení samo o sobě pouze vyhraňuje a zostřuje konflikty ležící v povaze kapitalistické společnosti.
Vědeckotechnická revoluce jako celosvětový proces probíhá v obou společenských soustavách, v kapitalistickém systému stejně jako v socialistické soustavě, a je vnitřně diferencovaným procesem.
Na jedné straně je jednotou procesů, které jsou pokračováním existujících výrobních sil, a na druhé straně procesů, které charakter výrobních sil revolučně mění.
V kapitalismu jsou její plody využívány k dalšímu vykořisťování lidí, k imperialistickému olupování národů, ke zvyšování zisků, zostřující se tendence uvnitř procesu rozvoje výrobních sil se projevují v období vědeckotechnické revoluce jako výraz základního rozporu světového vývoje, rozporu mezi kapitalismem a socialismem.
Ačkoliv rozvoj výrobních sil v obou společenských systémech je dosud založen na týchž vědeckých objevech a technických i technologických aplikacích, každý z obou společenských systémů se jich zmocňuje na základě jemu vlastních společenských vztahů, motivací a cílů.
Výsledkem jsou dvě odlišné protikladné cesty a perspektivy vědeckotechnického rozvoje, které se odlišují tím více, čím vyšší je úroveň výrobních sil a čím větší je jejich dynamika a čím rozsáhlejší zespolečenštění vyžadují.
Zkoumáme- li blížeji některé charakteristické rysy ovlivňování vědeckotechnického rozvoje v průmyslově pokročilých kapitalistických zemích, zjistíme, že se zabývá především problematikou koordinování a rozhodování o cílech, prostředcích a jejich distribuci na klíčové oblasti výzkumu.
Nevztahuje se prakticky vůbec nebo jen sporadicky na spotřebitelskou či uživatelskou sféru, ale soustřeďuje se na zbrojení kosmický výzkum a v podstatě vojenský atomový program.
Proto také zhruba # vědeckovýzkumného potenciálu v kapitalistických zemích, zejména v USA spadá do velkých zbrojních a mocenských programů a zanedbává možnosti pozitivně ovlivňovat formování životního způsobu a životního prostředí člověka.
Je nutno si uvědomit, že pro toto období je příznačná poměrně velká diference v úrovni jednotlivých kapitalistických zemí, mezi nimiž má vedoucí postavení vědecká, technická a ekonomická úroveň USA.
V tomto období řada západoevropských zemí sklízí trpké plody úniku mozků, zatím co USA se mohou vykazovat některými úspěchy, jež jsou důsledkem sputnikového efektu velikého úsilí podníceného šokem z pronikavých úspěchů sovětských sputniků.
Je tudíž pochopitelné, že v tomto období se jedním z důležitých cílů vědeckotechnické orientace kapitalistických zemí stává odstranění a překonání vědeckotechnického zpoždění, přičemž se opomíjí skutečnost, že takové odstranění a překonání zpoždění může mít i stinné stránky.
Tím, že se v celé řadě kapitalistických zemí s cílem zvýšení vykořisťování pracujících překotně usiluje o dosažení amerických standardů v energetické spotřebě, v automobilismu, urbanizaci, životním stylu, posilují se též negativní efekty, jakými jsou zhoršení životního prostředí, znečištění ovzduší, vod a oceánů, nehledě k řadě dalších negativních sociálních a politickoekonomických aspektů, jež s sebou tato politika přináší.
Vzniká prostředí rozčarování a skepse, zejména s ohledem na zhoršující se prostředí lidského života a to jak z biologického hlediska, tak také ze sociologického a psychologického hlediska.
Soudobý rychlý vědeckotechnický pokrok zřetelně zostřuje rozpory a konflikty kapitalistické společnosti a přináší značnou nespokojenost a sociální protest.