Ukazuje se, že přes obrovský vědeckotechnický pokrok se za kapitalismu kvalita každodenního života lidí neustále zhoršuje, zejména pokud jde o povahu práce, stav životního prostředí, zdraví, rekreaci, vztahy mezi lidmi, sociální rozpory.
Technická inovace není v těchto zemích cílevědomě řízena, nástup vědeckotechnické revoluce probíhá živelně jednostranně, bez ohledu na její vliv na život člověka a jeho hodnoty, takže stále častěji dochází k ostrému konfliktu mezi technickým úspěchem a sociálním selháním.
Zklamání kapitalistické varianty vědeckotechnického pokroku je připisováno na vrub vědy a techniky, což je ovšem zákonitý konflikt mezi vědou a kapitalistickou společností.
V soudobém kapitalismu problémy v životním prostředí způsobené jednostranným a neřízeným rozvojem techniky a výroby dostoupily takového stadia, že vážně ohrožují řadu stránek života a v mnoha oblastech narušují podmínky pro zdravý vývoj živých organismů.
V socialistických podmínkách postupně je naopak péče o životní prostředí nejen prvořadým cílem státní politiky, ale současně se tyto otázky stávají i výrazem mezinárodněpolitické aktivity a to jedním z článků v boji za mírové soužití mezi národy.
Současná mezinárodní jednání a dohody mezi SSSR a USA a dalšími zeměmi vycházejí z toho, že je nezbytnou nutností zachovat na světě zdravé životní prostředí, neboť svět je nedělitelný, lidé na celém světě mají zájem zabránit válkám a ekologickým katastrofám, aby zachovali a dále vytvářeli optimální podmínky pro život na Zemi.
Kapitalismus se svými vnitřními antagonismy a nesmiřitelnými rozpory mezi prací a kapitálem není s to účinně řešit tyto otázky a i tam, kde se o to pokouší, se střetává v kapitalistické společnosti s vlastními protispolečenskými zájmy, se zájmy monopolů, které znečišťují prostředí, a stejně tak naráží na zájmy těch podnikatelských kruhů, které se zabývají výrobou zařízení a technologie na likvidaci odpadů do ovzduší, vod.
I když se v kapitalistických zemích stále intenzívněji ozývají hlasy po koncentrovaném úsilí v boji o životní prostředí, stalo se řešení ekologických problémů předmětem kapitalistických spekulací, snahy po dosažení vyšších zisků, především obchodu, a dokonce i machinací politiky.
Pozornost ekologickým otázkám je transformována ve prospěch ideologických zájmů a cílů buržoazie, která se snaží zahalit hlavní zdroj a podstatu nesnází v této oblasti.
Od počátku sedmdesátých let se začíná ve vědeckotechnické orientaci kapitalistických zemí objevovat jiný pojem, který by bylo možno vyjádřit jako odhad oceňování důsledků vědeckotechnického pokroku, assessment of science and technology.
Jako klasické případy uplatnění tohoto pojmu bývají uváděny dvě události, hlasování amerického senátu z # prosince # , který se vyslovil pro zastavení projektu SST, nadzvukové dopravní prostředky, a rozhodnutí britské vlády z # dubna # o perspektivách londýnského letiště, které bylo charakterizováno jako vítězství stoupenců prostředí nad stoupenci ekonomických hledisek.
Pojem odhadu důsledků vědeckotechnického pokroku ve sféře vědeckotechnické aktivity pokročilých kapitalistických států je novým momentem, který ukazuje na značný posun od poloviny šedesátých let, kdy šlo především o problematiku zpoždění, dohnání a odstranění tohoto zpoždění.
Je pravděpodobné, že tento posun byl posílen řadou okolností, které tkví mimo vlastní sféru vědy a techniky, chronickou měnovou krizí předních kapitalistických měn, ztrátou atraktivnosti těch center a zemí, které dříve těžily z úniku mozků, postupující inflací a v neposlední řadě také soudobou energetickou krizí.
Je pravda, že v USA a v některých západoevropských zemích byly posíleny pozice těch projektů a výzkumných programů, které mají vést k objevu a využití nových zdrojů energie, k posílení energetické nezávislosti.
Je možné, že současná energetická krize nepříjemně limitující možnosti rozvoje průmyslu a hospodářství v těchto zemích by mohla vyvolat jakousi analogii sputnikového efektu z první poloviny šedesátých let.
Je však třeba dodat, že proti této optimistické variantě je třeba mít na zřeteli především sociálněpolitické aspekty spojované s dalším vykořisťováním a zajišťováním zisků pro rozhodující monopolní společnosti.
Monopolní kapitalismus se pokouší za pomoci těchto teorií kompenzovat oslabení svých ekonomických a politických pozic ideologickými útoky, aby zastavil sílící sociální pokrok a tendence, jež se v těchto zemích projevují ruku v ruce s postupující vědeckotechnickou revolucí.
Její plody nejsou využívány k vykořisťování lidí, k imperialistickému olupování národů a k vedení válek a ničení civilizací jako v kapitalismu, ale důsledně k vzestupu blahobytu lidí, k jejich stále plnějšímu uspokojování materiálních i kulturních potřeb, k mírovému budování a naplnění cílů ušlechtilé socialistické výstavby.
Využití všech vymožeností vědeckotechnické revoluce a všech plodů ve prospěch socialistického budování stojí v centru pozornosti komunistických a dělnických stran.