Rozhodující okamžik
Mark seděl na okraji lesa. V ruce držel sklenku červeného vína a pozoroval západ slunce. Chtěl být sám. Uvnitř něho se odehrával určitý souboj emocí. V tuto chvíli vlastně ani nevěděl, co chce. Vždy tohle věděl, ale teď vše vypadalo tak nejistě a prázdně. V hlavě si přehrával útržky toho, co se v poslední době stalo.
Napil se vína. Vždy bylo jeho přesvědčením, že nad sklenkou dobrého vína se nejlépe přemýšlí. Nyní mu to tak nepřišlo. Cítil se, jako když má v hlavě úplné prázdno. Prázdno, které by neprolomilo vůbec nic na světě.
Myslel na to, jak by nejlépe tuto situaci měl řešit. Snažil se zvážit všechna pro a proti. Nyní se cítil tak bezmocně a bezbranně jako malé dítě, které se vždy schová k mamince, když má z něčeho strach. Jak rád by se do této doby vrátil. Snažil se aspoň vzpomínat na své dětství.
Jak nad tím tak přemýšlel, najednou mu přišlo, jako kdyby se právě tato doba odehrávala. Živě viděl, jak si vždy v tomto lese hrával se svou mladší sestrou. Na tváříi se mu objevil úsměv. Úsměv tak lehký a bezstarostný, až se ho i sám lekl.
Vstal a šel se projít po lese. Pořád kolem sebe viděl staré vzpomínky z dětství. Zazdálo se mu, jako kdyby díky těmto vzpomínkám jeho problémy odpluly někam hodně daleko.
Začalo sněžit. Pomalu se snášely vločky bílého sněhu k zemi. Mark se rozhodl, že půjde někam jinam. Na nějaké neznámé místo, které by v něm nevyvolávalo žádné vzpomínky. Naposled a dlouze se podíval na poslední kousek slunce na obloze. Paprsky prostupovaly šedivé mraky. Markovi do očí vhrkly slzy. Ani nevěděl proč…
Vydal se tedy pryč. Už se setmělo. Tma ho hodně uklidňovala. Ve tmě se vždycky cítil silnější. Vůbec nevěděl, kam jde. Nohy ho samy nesly. Jeho problémy nejsou sice nejhorší, ale pro něho v tomto okamžiku byly, a on si to moc dobře uvědomoval. Jak mu to mohla udělat? Jak mu mohla takhle ublížit? Samozřejmě, jeho problémy jako u všech chlapců jeho věku, se týkaly lásky. Přemýšlel, jestli má cenu za ní jít a ještě jednou si s ní promluvit. Ale už s ní tolikrát mluvil a pokaždé se mu za to, co způsobila, omlouvala a prosila o odpuštění. Ale může jí ještě věřit?
Nohy ho donesly před její dům, aniž by to nějak mohl ovlivnit nebo věděl, kam jde. Stál před jejím domem a rozmýšlel se. Má jít pryč nebo na ní zazvonit? Rád by jí zase viděl. Rád by s ní mluvil. Ale nebyl si jist, jestli by jí dokázal odpustit. Cítil, že ne.
Otevřely se vchodové a ona vyšla ven. Netušila, že venku stojí Mark. Přišla mu krásná jako ještě nikdy. Cítil, že toto je ten rozhodující okamžik, na který čekal. Ale jak má vědět, jestli to, co udělá, je správné? Řídil se svým srdcem. Přistoupil k ní blíž a objal ji.
I. Úvod: Souboj emocí
II. Stať: 1. Jeho pocity
2. Přemýšlení nad problémem
3. Vzpomínky na dětství
4. Vzpomínky
5. Sníh
6. Mark odchází pryč
7. Před domem
III. Závěr: Odpuštění