Zobrazit po větách
grp1bbrajoh_1
Text: -
[6]
Téma: Byl to takový obyčejný příběh
[7]
Osnova: 1. Úvod: přemýšlím
[15]
h) vzpomínky na přátelství
[18]
Tak teď jsem vážně v koncích! Když je člověk sám a leží v posteli, neví co dělat, tak obvykle začíná přemýšlet. Bohužel pro mě je přemýšlení dost nebezpečné, fantazie pracuje. Známe se šest let a on mě teď ignoruje.
[19]
Vždycky jsme byli silná dvojka, ale posledních pár let si spíš připadám jako jeho matka. Teď se ale všechno mění, neuvěřitelně dospěl a já si uvědomila, že mi na něm záleží, mám ho ráda, možná ho i miluji.
[20]
„Už jsem ti někdy řekl, že tě miluju?“ vyhrkl trochu bezmyšlenkovitě, když jsme spolu byli naposled nakupovat a já mu ukázala krámek, o kterém neměl ani tušení. „Ne.“ odpověděla jsem a zlehčila situaci úsměvem. „Tak ti to tedy říkám!“ Nemyslel to ani vážně, ale mě to těšilo, opravdu jsem byla spokojená za tech pár slov.
[21]
Náš vztah byl vždycky jedna velká „sranda“. Samé vtípky, provokace a dlouhé rozhovory o ničem, nikdy jsme nemluvili vážně, nikdy žádné citové výlevy.
[22]
Tak jsem se rozhodla, že za ním půjdu a chci zpátky, co bylo. Píši mu tedy první já, ostatně jako vždycky. Nereaguje. Na další vzkaz dostanu podivnou jednoslovnou odpověď, tak chladnou a nicneříkající, pak dlouho nic.
[23]
Uplynulo dalších čtrnáct dní. „Ahoj! Nechceš jít na pizzu? Zvu tě! Jo a mám pro tebe dárek k Vánocům!“ tak se zase vtírám. Vyjdu z domu a zabořím se do sněhu, nesnáším sníh. Proč? Proto! „Čau!“ slyším jeho hlas. Chvíli na mě zírá, prý jsem se změnila.
[24]
Dobře, tak nudný úvod je za námi. Sednem si do pizzerie a dám mu svůj dárek, vybrala jsem dobře. Taky dostanu malý balíček, který si prý mám nechat pod stromeček, dobře.
[25]
Štědrý večer, sojový řízek, pach kapra a svíček. Rozbalím balíček a najdu prstýnek. Marné naděje? Vše bude jinak. Je pryč… Půl roku v zapomnění.
[26]
Vzpomínám na ta léta, na to jak jsem byla před rokem s ním, je mi smutno a hrozně se mi stýská.
[27]
Sedím v pokoji. Tak a teď jsem vážně v koncích! No ano, když je člověk sám a leží v posteli, neví co dělat, tak obvykle začíná přemýšlet. Bohužel pro mě je přemýšlení dost nebezpečné, bez fantazie.
[28]
Polykám prášek, zapaluji si cigaretu. Byl to takový obyčejný příběh a mě to tak vzalo.
Edit as list • Zobrazení textu • Statistiky • Vytvořit stand-off anotaci