ml_977.01

ml_977.01

ProjectPDTSC
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Ale když jdu na rentgen , tak každý doktor vylétne : " Co to tam chlape máte ? " Potom jsem byl na ozdravných pobytech a tam jsem se vyléčil . Bylo to tam celkem veselé a pěkné . Pak jsem byl ještě na nějaké rekonvalescenci ve vojenských srubech ve Vysokých Tatrách a potom jsem šel do Popradu a nastoupil jsem k raportu . Byl tam můj původní velitel praporu , plukovník Fanta , já jsem byl na konci raportu . Povídám : " Pane plukovníku " , už jsem byl tehdy poručík , " poručík Bedřich Seliger , hlásím se k návratu ke své jednotce na frontu . " Rozkročil se tak , jak to vojáci umějí . Povídá : " Poslyš , ty jsi se snad zbláznil . Nemáš toho dost od Sokolova ? Ať tam jdou zase jiní , potřebuju tě tady , abys mi cvičil minometčíky pro čtvrtou brigádu . " Asi takhle skončilo moje bojování . Potom jsem se už na frontu nedostal . Do svého rodného města jsem se dostal až sedmnáctého května . Jak jste zažil konec války - to znamená osmý květen 1945 ? Osmý květen 1945 jsem zažil v radosti a v obavách . V radosti , že je konec , a v obavách , jestli se ještě setkám se svojí rodinou . Už jsme měli určité zprávy o osudu Židů v protektorátu . Než jsem do Prostějova jel , tak jsem se setkal s jedním naším parašutistou , který byl shozen jako diverzant právě do okolí Prostějova . Řekl mi : " Buď silný . Z těch lidí se asi nikdo nevrací . " On znal vaši rodinu ? Ne , neznal . On to věděl všeobecně . Všeobecně to věděl . Když jsem přišel do Prostějova , samozřejmě jsem nejprve bydlel u jednoho spolubojovníka , u Šíka . Byl taky v hudbě , byl houslista . Navštívil jsem rodinu své dívky , se kterou jsem chodil . Za války se samozřejmě vdala a už měla taky dítě . To se stává . Teď jsem stále čekal , věděl jsem , že rodičů se těžko dočkám . Ale stále jsem čekal , že aspoň některá ze dvou sester by to mohla přežít . Vždyť jedné bylo v roce 1942 patnáct let a druhé bylo dvacet . Proč by to nemohly přežít ? Pro mě byl konec války , abych vám řekl pravdu , určité trauma , které trvá do dneška . Nikdy se toho nezbavím . Záviděl jsem spolubojovníkům , kteří se vrátili a čekali je rodiče , sourozenci a příbuzenstvo . Určitou bázi pro budoucí život měli připravenou , já jsem němel prakticky vůbec nic . Měl jsem jenom tu pitomou uniformu , kterou jsem vyfasoval . Vždyť jsem první týdny po osvobození ani nemohl jít někam bez uniformy . Až jeden můj přítel , dnes žije v Irsku , který měl konfekční fabriku , někde vyšmátral látku . Nechal jsem si ušít první civilní oblek . Byla to situace , kdy nebyl žádný důvod k velké radosti . Stále jste se zdržoval v Prostějově ? Ne , v Prostějově jsem měl dovolenou a pak byla naše posádka v Kroměříži . V Kroměříži řekli : " Potřebujeme tě na sborovém velitelství , budeš tam dělat metodika . " Tak jsem tam šel , celkem jsem se nepředřel , život tam byl královský . Tam jsem se potom oženil , taky ne moc šťastně . Samota mě k tomu asi přihnala , že jsem se oženil brzo . Na vojně jsem se měl celkem dobře , protože my , zahraniční vojáci , ať už z východu , nebo ze západu , jsme tam první dobu platili jako určitá elita . Měli jsme lóži v divadle , kam jsme mohli chodit jako čestní hosté , byly různé mejdany a tak dále .

Download Source Data • Download text • Dependencies • PML View • PML-TQ Tree View