ml_977.00

ml_977.00

ProjectPDTSC

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

O tom prvním zranění - jak jsem říkal , seděl jsem na pozorovatelně na kraji lesa a nějak to škráblo . Měl jsem průstřel ruky . Co se s vámi dělo ? Se mnou se nedělo vůbec nic , protože jsem si to nechal ošetřit a zůstal jsem tam dál . Nešel jsem do lazaretu , ačkoliv mně to doporučovali . Asi tři nebo čtyři dny nato byla obdobná situace , která byla daleko horší . Zase jsem to řídil z kraje lesa a měl své dva telefonisty zakopané v okopu , který si vykopali . Měli tam telefonické spojení s velitelem praporu . Němci začali střílet ze svých šestihlavňových minometů a jedna mina padla přímo do toho okopu . Přímo do okopu , nezůstalo v něm vůbec nic . Úlomky miny škrábly na dvou místech . Jednou tady pod lopatku a jednou na hýždích , tak jsem ležel na pozorovatelně . to nebyla žádná sranda , takže pak donutili , abych do toho špitálu šel . Šel jsem do špitálu , tam jsem nějaký čas pobyl a střepin ve mně pak našli ještě víc . Potom jsem se vrátil k jednotce . Moje rota tehdy stála za hranicemi , jsme byli na našem území , nad obcí Vyšný a Nižný Komárník . Tam jsme stáli . To znamená , že jste byl velice krátce v nemocnici . Byl jsem tam poměrně krátce , nijak jsem to neprotahoval . Když to vezmeme takhle , tak šestého října se přešla hranice . Nebyl jsem tam dlouho . Možná dva tři týdny , možná ani to ne . Přesně si to nepamatuji , neumím si to seřadit . Když řikáte , že jste se ještě vrátil do Dukelské operace , která trvala dva měsíce . . . Tam to byla na začátku taková poziční válka , než byl zorganizován mohutný útok , že se Němci z hory Obšar vyhnali . Pak to šlo ráz na ráz hodně dopředu , posléze Bardějov , přes Vysoké Tatry . . . Jak se jmenovala ta magistrála ? " Republika " se myslím jmenovala . Tou jsme procházeli a pak to trefilo ve Štrbě . A pořád se válčilo , ano ? Ne , jsme více méně jenom pochodovali , protože Němci před námi prchali . Tam žádné velké válečné konflikty nebyly , to bylo více méně pronásledování a my jsme možná prvním sledu . Tady to odbývaly možná sovětské jednotky . Ale ve Štrbě se stalo to , že jsem šel vedle našeho vozu s minami . To nebyl vůz , to byly saně tažené koňmi . Najednou obrovský záblesk , rána a měl jsem svůj šinel úplně proděravělý skrz na skrz , na cimpr campr . Být tak o pět centimetrů dál , tak ze nic nezbylo . To byla hrozná klika . To bylo vážné . Měl jsem strašně prudké krvácení . Nějak to zarazili a odvezli do sanatoria Vyšné Hágy - tam je známé plicní sanatorium . Tam jsem se podrobil operaci , při které ze zase vytáhli nějaké střepy , ale jednu střepinu mám stále v pohrudnici . Primář , který operoval jenom v místním umrtvení , mi tam tu střepinu objevil . Ptal se : " Chcete to vyndat ven s rizikem , že vám poškodím pohrudnici ? Nebo to tam chcete nechat v naději , že to obroste a po letech o tom nebudete vědět ? " Byl to profesor Šiška , pozdější předseda Slovenské akademie věd . Povídám : " Pane primáři , co byste dělal na mém místě ? " Povídá : " bych to tam nechal . " Tak jsem to tam nechal . Mám to tam do dneška .

Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View