ml_976.00

ml_976.00

ProjectPDTSC

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

Bedřich Seliger nám bude vyprávět o tom , jak v mrazu konečně dotáhli na frontu , za pochodu spící . Sedmý den jsme dotáhli do Charkova , tam jsme byli úplně přepychově ubytovaní v nějaké škole . Oddych jsme potřebovali , bylo nám řečeno minimálně týden , počítali jsme to . Byli jsme tam , spali jsme , přes den jsme taky spali . Další noc náhle poplach , všechno sbalit při totálním zatemnění . Němci se někde porvali , útočili na Charkov , na frontu . Tak jsme šli na frontu k Sokolovu . Zase pěšky ? Šli jsme samozřejmě pěšky , zažili jsme po cestě i letecký nálet . Lhal bych , kdybych řekl , že jsme neměli strach . Strach byl , protože to byla první bojová akce . Přišli jsme do oblasti Sokolova , ale nebudu podrobně líčit boj o Sokolovo , to je všeobecně známé . Jedno je ale jisté . Spíš vyličte podrobně pocit za sebe . Řeknu vám to . Byl jste řadový vojín , který se najednou octne ve válce . Ano , ten pocit . Tehdy jsem byl velitelem minometného družstva . Naše rota byla rozdělena na tři minometné čety a každá četa měla tři minomety . Naše četa byla přidělena ke třetí rotě nadporučíka Janka , to znamená , že naše rota byla umístěna na východním břehu řeky Mža . První Jarošova rota byla umístěna na zápádním . To znamená , že se dostala přímo pod útok . Měl jsem v záloze to potěšení , že jsem zrovna seděl vysoko na stromě a z ptačí perspektivy jsem viděl celý německý útok na Sokolovo . Tam jsme skutečně zaplatili daň své , řekl bych , válečné neostřílenosti . Lidé , kteří byli na západním břehu , nepochopili původní německý manévr , který byl vyloženě lest . Nejprve vyjely dva nebo čtyři tanky , které ze sebe dělaly , že jsou zasažené . Mezitím si krásně zmapovaly veškeré naše palební postavení . Když potom nastal hlavní útok , ve kterém byly minimálně dva tucty tanků a možná nějaký prapor samopalníků , tak jsme zůstali bez šancí i přes ten hrdinný odpor . Bitva trvala hluboko do noci , takže jsme neměli dobré vyhlídky , protože Němci dokázali ve velmi krátké době zničit naše protitankové zbraně . A vaše pocity ? Pocity byly strašné . Měli jsme samozřejmě strach , ale věděli jsme jednu věc - že tanky se přes řeku nedostanou . Musel jste vydávat nějaké povely , když jste . . . Jako velitel družstva jsem pouze opakoval povely velitele čety . To nebyly žádné samostatné povely , samozřejmě jsme stříleli . Naše štěstí bylo v tom , že řeka byla nedostatečně zmrzlá a tanky by tam neprojely . Oproti pěchotě jsme byli poměrně slušně vybavení pěchotními zbraněmi i dobře vycvičení . Měli jsme ohromnou spoustu vycvičených snajperů , takže Němci neměli velké šance . Potom nastala situace , že jeden náš radista , Markovič , zachytil německý hovor , který byl v otevřené řeči , nikoliv šifrovaný . Bylo tam řečeno , že sraz k útoku je v Sokolově v tolik a tolik hodin . Jelikož to zachytil včas , tak se tam spustila obrovská palba Kaťuší a útok Němců se úplně znemožnil . Byli jsme tam , myslím , do třináctého . . . Dobře , tohle je taková , řekl bych , nadhledová vzpomínka . Kolem vás asi někdo padl , někdo byl zraněný , někdo . . . Kolem z našich kluků nikdo nepadnul , protože jsme se jako minometníci do přímého kontaktu s nepřítelem u Sokolova nedostali . Později samozřejmě ano , ale u Sokolova ne . Nicméně nějací vaši přátelé asi přišli o život , ne ? Určitě , máte pravdu , jistě . Když tu otázku položíme takhle . . . Jak to na vás zapůsobilo ?

Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View