ml_941.02

ml_941.02

ProjectPDTSC

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

Prahy jsem nelitovala . To potom větší , když jsem se vrátila z koncentráku , tak jsem toužila po Praze . Toužila jsem po nějakém kulturním vyžití , ale jako dítěti mně to nechybělo . Myslím si , že můj hlavní vztah byl opravdu k přírodě , ke zvířatům a tady byla ta možnost . Maminka , ačkoliv byla taky narozená v Praze , byla pražské dítě , začala chovat domácí zvířectvo taky z toho důvodu , abychom si ulehčili životní situaci . Pochopitelně to byl velký přechod , když měl tatínek místo platu pouze důchod a my byli větší . Nároky pochopitelně rostly . Jak se na vás projevil rok 1938 a 1939 - příchod Němců ? Nesla jsem to těžce hlavně proto , že to postihlo naši rodinu tím způsobem , že přišly ty dvě tragické události - úmrtí mého bratra a pak ještě smrt mého tatínka . Víc nežli všechno ostatní , protože jsme byli celkem apolitická rodina . Můj tatínek nebyl politicky organizován ani angažován , nevím , co volil . O politice se u nás doma vůbec nemluvilo , nepamatuju se , že by se byla řešila politika . Ne s námi dětmi , ale nepamatuju se ani mezi rodiči . Ano , pochopitelně příchod Hitlera k moci ano . To ano . To byla otázka , která mého tatínka velmi zajímala a velmi se bál . Měl z toho strach . Moje maminka ho pořád uklidňovala , že přeci neděláme nic , proč bychom se měli dostat do nějakého konfliktu . Ovšem byla tady situace , že nejstarší bratr mého otce žil v Breslau v Německu . To je dnešní polská Wrocław . Můj strýček zemřel někdy v roce 1935 , ale jeho manželka a jeho dva synové pochopitelně dál vedli korespondenci s mými rodiči . V roce 1937 přestaly chodit odpovědi . Moje maminka pořád otce uklidňovala a říkala : " To víš , kdyby žil Alois , tak by ti napsal . Lízl ale prostě přestala psát . " Ale tatínka to nesmírně rozrušovalo a říkal : " To není samo sebou , s těmi se něco děje . To přece není normální , abych jim napsal a ona neodpověděla . " Takže to byl první příznak , kdy jsme pocítili strach z Hitlera a z následků , které by mohly přijít v dopadu na naši rodinu vzhledem k rodině , která žila v v Breslau . Pak měl ještě jednoho bratra , který žil ve Slavonskim Brodě v Jugoslávii . S tím jsme ale do roku 1939 stále normálně korespondovali a v Jugoslávii se ani nic nedělo . Ale po tatínkově smrti a po záboru , když jsme byli protektorát , přestaly písemné styky i s tímto strýcem . Ten nepřežil , ani jeho rodina , ani ti z Breslau a prakticky nikdo z rodiny mého otce , ačkoliv byl z osmi dětí , měl sedm sourozenců . Jedině jedna moje teta přežila . Žili ve Zlíně a jako " baťovec " byl její manžel služebně poslán do Argentiny . Zachránili se , přežili . Byla tatínkova nejstarší sestra , takže byla o hodně starší než , ale po válce jsme se ještě setkaly . Byli bezdětní a po roce 1948 taky přestal veškerý styk s nimi . V roce 1968 jsme se znovu pokusili s nimi navázat kontakt , když v pražském jaru vznikla ta možnost , a nám nikdo neodpověděl . Protože bylo 42 , byla narozená 1903 , tak v roce 1968 byla i ta možnost , že nežila . Jak dlouho jste v roce 1939 1942 , než jste šla do koncentráku , chodila do školy ? A sestra ? Vůbec ne . Jen do června 1940 a tím to skončilo . Od roku 1940 se začaly nosit hvězdy , takže jsme prakticky nemohly být ani zaměstnané , protože v Újezdě nebyl nikdo , kdo by nás zaměstnal . Taky jsme nic neuměly , takže co bychom mohly dělat ve čtrnácti nebo patnácti letech ? Ale ani jsme se nemohly ničemu vyučit , protože jsme nesměly jezdit vlakem . V Praze bychom eventuálně bývaly měly možnost . Bydlela jsem tam u jedné mojí tety asi půl roku a učila jsem se u paní Erlichové šít . To byl židovský módní salón . Ale musela ho zlikvidovat , protože Židé nesměli mít ani živnosti . Tím skončilo veškeré moje učení , vrátila jsem se domů a prakticky jsme do odchodu do koncentráku žily doma .

Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View