ml_941.00

ml_941.00

ProjectPDTSC
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Můžeme hovořit . Jmenuji se Tomi Karas , dnes je desátého února 1997 . Natáčíme rozhovor s paní Bertou Zoubkovou v městě Újezd nad Lesy u Prahy , Česká republika . Můžeme . Kdybyste nám paní Zoubková řekla , kde jste se narodila , v jaké rodině , vaše jméno . Jmenuju se Berta Zoubková a narodila jsem se v Praze . Můj tatínek byl Žid , ale moje maminka nikoliv . Bydlela jsem na Karlově v Praze 2 , Sokolská ulice . Byla to velmi tichá čtvrť vedle dětské nemocnice . Můj tatínek byl soukromý úředník a maminka byla v domácnosti . Byly jsme tři děti a já jsem byla nejmladší . Až do roku 1936 jsem žila v Praze , chodila jsem normálně do školy jako všechny ostatní děti . Na léto a na víkendy jsme jezdili právě tady do Újezda nad Lesy do čtvrti , která se jmenovala Nová Sibřina , kde si moji rodiče koupili domek . Mám pokračovat celou moji anamnézu . V roce 1936 můj otec onemocněl , stal se invalidním a odešel do důchodu . Tím se jaksi snížila životní úroveň naší rodiny a nemohli jsme si dovolit držet dvě domácnosti , a tak jsme se odstěhovali do Nové Sibřiny . Tím se samozřejmě trochu změnil celý můj život , protože z pražského dítěte se stalo dítě venkovské . Mně to ale vůbec nevadilo , protože jsem už od malička měla zálibu ve zvířatech a příroda se mně moc líbila . Procházky v lese a všechno , co se okolo přírody dělo , jsem velmi milovala . Ale naši rodinu postihla další velmi těžká rána . Můj bratr , který byl nejstarší z nás tří dětí , zahynul při železničním neštěstí hned ten rok , co jsme se přestěhovali sem do Sibřiny . To velmi těžce poznamenalo celou rodinu . Sled událostí potom nabral rychlý spád a přišel rok 1938 a rok 1939 - zabrání republiky . Na takovémhle malém místě , kde jsme byli snad jediná židovská rodina , se to neobešlo bez toho , abychom každé ráno neměli popsaný plot a nějaké nálepky tam . To můj tatínek velmi těžce nesl . Další hrozná věc - nevím , kdo nás udal , pak už jsme to nezkoumali , ale dvanáctého dubna jsme měli skutečně velmi hloubkovou domovní prohlídku . Přišli tři němečtí vojáci , důstojník a dva vojáci , a udělali prohlídku za účelem hledání zbraní , zakázaných tiskovin a tak dále . Mého tatínka to hrozně rozrušilo a třináctého dubna zemřel . Moc jste přeskočila . Kdybyste ještě řekla , kolik bylo vaší sestřičce , kolik vašemu bratrovi , jak jste začala chodit do školy . Ano . Narodila jsem se v roce 1925 , moje sestra byla o dva roky starší a můj bratr o tři roky starší . Můj bratr byl mimořádně chytré dítě . Kde cokoliv dělal , tak každý tvrdil , že tomu by se měl věnovat . Tím pádem taky celá rodina na něj byla velmi pyšná . Ve škole byl premiant . Už když šel do první třídy , tak po první třídě řekl učitel mamince : " Toho nenechávejte v české škole . Dejte ho do cizojazyčné školy , protože to dítě se vyloženě nudí . " Takže měl německou obecnou školu , pak udělal s výborným prospěchem přijímací zkoušku na klasické Jiráskovo gymnázium , které až do kvarty absolvoval vždy jako premiant , absolutně bez problémů . Tím hůř na rodinu dopadla zpráva o jeho úmrtí . Zasáhlo to nás všechny . Nejhůř pochopitelně rodiče , protože mně bylo jedenáct let . Sice jsem to taky prožívala , ale jedenáctileté dítě to ještě nevnímá tak , jako si dovedu představit dneska , co museli moji rodiče touto ztrátou prožít . Já i moje sestra jsme byly normální děti , takže můžu říct , že jsem se neučila špatně , ale normálně . Byla jsem normální . Obě jsme byly na gymnáziu . Ale tím , že můj bratr zahynul , tak se maminka bála , abychom dojížděly vlakem . Měla panickou hrůzu z toho , aby nepřišla ještě o další děti , takže jsme přešly do měšťanské školy v Úvalech . To jest asi čtyři kilometry vzdálená obec . To jsem bez problémů absolvovala , myslím si , že se samými jedničkami .

Download Source Data • Download text • Dependencies • PML View • PML-TQ Tree View