ml_916.00

ml_916.00

ProjectPDTSC
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Natáčíme šestou kazetu s panem Jiřím Boehmem . Skončili jsme ve chvíli , kdy jste se stal ředitelem . Stal jsem se ředitelem . Podnikovým ředitelem Pražských papíren v té době byl Karel Suchý . Byl to člověk z nejkonzervativnějšího křídla komunistické strany , člověk , který byl dříve ředitelem Děčínských papíren , kde v únoru chodil s pistolí . Bylo to na počátku šedesátých let , je to tak ? Toto , o čem mluvím , bylo na podzim roku 1967 , v době , kdy již začala politická situace trochu tát . Pomalu došlo až na změnu generálního tajemníka , byl odstraněn Novotný . U špičkových pracovníků Pražských papíren spolu s oborovým ředitelstvím , kde byl oborovým ředitelem Preclík , dříve ředitel Pražských papíren , zavládl nový duch . Tento obor byl jeden z prvních , který zavedl dodatkové pojištění pro zaměstnance , penzijní pojištění a podobné věci . Co se dělo s vámi ? Se mnou se dělo jenom to , že jsme v tomto duchu dospěli až k srpnu a Pražské papírny byly jedním z hlavních organizátorů všech materiálů pro takzvaný 14 . sjezd ve Vysočanech . Všechny materiály se u nás redigovaly a také u se nás tiskly . Musím o sobě jenom říct , že jsem opět bláhově organizoval akce na neutralizaci Československa . V době , plný dvůr poslouchal projev . Nakonec jsem se ptal , kdo je pro to , aby Československo bylo neutrální . Všichni zvedli ruku až na jednoho člověka , takového moc malinkého topiče . Prohlásil , že to nikdy neprosadíme a že proto je proti . Měl samozřejmě pravdu . Podařilo se mi dostat dceru do Anglie na " au - pair " , to jest pojem známý , nemusím vysvětlovat . Je to jakási pomoc v domácnosti , člen rodiny . S manželkou jsme se dohodli , že zkusíme , jak dlouho vydržíme venku v zahraničí . Už mně zas začalo přihořívat podle nelibosti podnikového ředitele . Nedělalo mi to velké obtíže , abych se s nim dohodl na tom , že odejdu . To bylo ještě před srpnem 1968 ? Ne , to bylo po srpnu . Asi 29 . srpna , poté , co dcera odjela posledním autobusem do Mnichova , potom do Anglie , jsme sedli do auta a jeli jsme do Rakouska . Tam nastala taková situace - celá řada obchodních přátel se mě bála zaměstnat . Báli se , že by jim klesly kontakty s Československem , když zaměstnávají někoho , kdo by jednoho dne mohl eventuálně být emigrant . Já jsem v té době nebyl emigrant , byl jsem tam zcela legálně s pracovním povolením a se vším . Nakonec jsem přijal nabídku jet do Salzburgu a pokusit se vytáhnout z bláta a louže jednu menší firmu , která se dostala do potíží , protože vůbec neuměli organizaci . Člověk vychovaný socialismem se přece jenom orientoval dřív než ti zlí kapitalisti , a podařilo se . Ale nikdo z nás v Salzburgu nevydržel a zejména manželka si nedovedla představit , že by v Salzburgu mohla žít . Salzburg jako kulturní středisko je nádherné město , ale současně je známé jako hnízdo hitlerovství a antisemitismu . Měl jste tam jednu důležitou . . . Měl jsem tam jednu smutnou , nebo chcete - li neuvěřitelnou , příhodu . Pracoval jsem u firmy , kde jedním ze společníků byla taky rodina Bleckmannů z firmy Schoeller a Bleckmann ocelárny . Nutno říct , že firma Schoeller a Bleckmann spadla v Rakousku pod znárodnění . V Rakousku spadalo pod znárodnění jenom několik málo firem a těm musela být prokázána nacistická a protirakouská činnost a mezi ně spadli i Bleckmannovi . Přestěhovali se do Salzburgu a tam jednomu z bratrů umožnili zřídit malou firmu , společnost s ručením omezeným , kde jako společník nemohl napáchat velké škody a tak dále . Jeho manželka byla ke mně velmi milá , jezdila se mnou na obchodní cesty . Při jedné z nich mi vypravovala o tom , že její teta , velmi stará dáma kolem osmdesáti , měla nedávno narozeniny . Říkala , že to jsou první narozeniny od konce války , které si troufla držet více nebo méně veřejně , protože až dosud se neustále schovávala . Ptal jsem se , proč se schovávala . Z paní Bleckmannové vypadlo , že byla manželkou velitele Litzmannstadtu a tam pravděpodobně zahynuli moji rodiče . Na cestě ze Salzburgu do Walesu jsem se dozvěděl , že jedu ve voze s příbuznou vraha mých rodičů . Opět jedna z příležitostí , kdy je nutno říct , že svět je malý . Řekl jste jí to ? Ano , samozřejmě . Řekl jsem jí , že konečně vím , kdo byl vrahem mých rodičů .

Download Source Data • Download text • Dependencies • PML View • PML-TQ Tree View