lk_943.00

lk_943.00

ProjectPDTSC

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

Skončili jsme u hygieny . Skončili jsme u hygieny . Skončili jsme tím , jak na nás působilo prostředí Terezína , a i tím , jak jsme se tam zapojili do činnosti . Skončili jsme , myslím , těmi beruškami . Ano , berušky , nevím , jestli jsme to řekli , pošta i veškeré balíčky procházely samozřejmě kontrolou . Byly to zvláštní místnosti , kde byly pověřené kontrolou jednak německé zaměstnankyně vedení tábora , ale i manželky četníků . Terezín měl vedení nejen německé , ale stráž na branách a okolo Terezína dělali protektorátní četníci . V listopadu 1943 bylo takzvané sčítání , vzpomínáte si na to ? Ano , vzpomínám si na to velmi dobře , protože jsem byla zrovna nemocná . Měla jsem angínu nebo jsem měla zánět mandlí , dost jsem tím trpěla , dělaly se mi takové furunkly na mandlích . Bylo to velmi bolestivé a měla jsem teploty . Ale protože bylo řečeno , že bude nějaké sčítání , měli jsme jít , myslím , na dřívější fotbalové hřiště . Byla to Bohušovická kotlina . Ano , Bohušovická kotlina , kterou dříve používali jako hřiště . Byla to Bohušovická kotlina , kudy se šlo ven z tábora . Řekla jsem si ale , že musím . Maminka nám kladla na srdce , že musíme zůstat se sestrou pohromadě . Řekla jsem si : " Nemoc nenemoc , ne , jdu s tebou , protože je mi lepší a jdu . " Ovšem bylo to opravdu hrozné . Nevím , jak nás tam všechny do Bohušovické kotliny dostali . Bylo to samozřejmě v noci , nejdřív na dvory . Tam bylo tisíckrát počítání , kolik nás je , seřazení po trojicích nebo po čtveřicích . Vypochodovali jsme tedy branou ven do kotliny , byli tam z jednotlivých kasáren , taková vlastní . . . . . . samospráva . Ano , samospráva . Byla tam vlastní samospráva . Ti , kteří byli v této samosprávě , měli na starosti , aby nás seřadili tak , jak mělo potom probíhat sčítání . Ovšem bylo to něco otřesného . Byli jsme tam skutečně celý den . Vzhledem k tomu , že mi bylo opravdu mizerně , měla jsem teplotu , tak jsem to snášela snad ještě hůř . Nevnímala jsem ty niance . Nevzpomínám si , je to v mém podvědomí , ale si nevzpomínám , jakým způsobem nás sčítali , kam nás přeřazovali . Vím , že sestra držela za ruku a manipulovala se mnou . Vzpomínám si , že jsme byli v takových blocích vždycky po čtyřech . Ano . Neustále se sčítalo , ale vzpomínám si na jednu věc . Nevím , jak působilo na vás , když potom večer v půl páté nebo v kolik zazněl povel , že se vracíme do Terezína . Vzpomínám si jak dnes , že všichni jsme říkali : " Jdeme domů . " Domů , ano , to je pravda , Byla jsem šťastná , že jsem se vrátila na ubikaci , protože to bylo hrozné , celý den stát na venku v těch podmínkách , seřazené , nemoci se hýbat . Vždycky jsme jenom popošli , bylo to seřazené podle ubikací , podle kasáren . Nejdřív jsme se seřadili , sešli jsme na dvůr podle jednotlivé ubikace , pak nás seřadili podle celých kasáren . To jsme bydleli v Drážďanských , kde jsme byli více méně samí mladí . Udělali tam z toho taky takový hajm , ale těch trochu starších , od patnácti do dvaceti nebo do 25 let . Ale to byla jenom přední strana . Na zadní straně kasáren , protože dvory byly průchodné , nebyl hajm , takže jsme byli i s normálními ženami . Byla to ženská kasárna , v Terezíně to bylo roztříděné . Byla ženská a mužská kasárna , rodiny nebyly dohromady . Jak si vzpomínáte na kulturní život v Terezíně ? Na kulturní život vzpomínám docela ráda , v roce 1942 nebylo ještě nic .

Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View