lk_711.05

lk_711.05

ProjectPDTSC

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

V době rodiče někam odcházeli třeba pracovat ? Začaly jsme spolu s maminkou v Marešíně , kde bylo nádraží i hřbitov , tam byly takzvané plantáže , pole . Nevím , co tam rostlo . Čistilo se to , plelo , ale výhodou bylo , že tam rostla lebeda . Trhali jsme ji , směli jsme si ji vzít a dělali z jsme si z doma špenát . To byla ohromná věc . Od doby i po válce jsem měla vždycky ráda špenát z lebedy , protože tím se člověk mohl nasytit . Jakmile jsme se přestěhovali do toho bytu , tak jsme neměli jídlo a měli jsme příděl . Dostali jsme na týden nebo na pět dnů chleba , nevím , jak byl velký , ale ze začátku 25 dkg na osobu na den . Pak to s jídlem bylo zas velice bídné . Vždycky se vykřikovalo nebo byly někde nápisy na výdejnách . Dostali jsme nějaké brambory , červenou řepu a jakousi bílou řepu , nevím , co to bylo , jestli nějaký tuřín . To bylo de facto všechno , z čeho se . . . Vím , že za necelé tři roky , co jsem byla v Lodži , jsme asi třikrát , čtyřikrát , pětkrát fasovali jakési maso . Pamatuju si jenom , že to děsně smrdělo . Namáčeli jsme to , nevím , čím vším , abychom to mohli aspoň sníst . Brambor taky vždycky nebylo , přišly jednou za čas . Žili jsme hlavně z těch 50 kil zavazadel . Měli jsme 150 kil , tak se to prodávalo . Byli tam i Poláci , polští Židé , kteří tam bydleli kdysi a měli tam zřejmě svoje věci a potraviny . Nevím , jak se k nim dostali . Prodávali jsme obleky za jídlo , pamatuju si , že v roce 1943 jsme od nich dostali za krásný nový moderní oblek jeden bochník chleba . Tím jsme si pomohli , abychom měli aspoň něco k jídlu . Pak jsme s maminkou začali pracovat na plantážích . Nevím , jak dlouho jsme tam dělali , nebylo to dlouho . Nějak to nevychází , bylo to na jaře . Začalo se tam na jaře a pak jsme přešli k opravně telefonů . Ale nebyla to opravna , protože se nic neopravovalo . Staré velké dřevěné telefony , které kdysi visely na zdi se sluchátkem po straně , jsme rozebrali , ofoukli a zase jsme je smontovali zpátky . Co jsme tam potom ještě dělali po telefonech ? Při práci na plantážích vás někdo hlídal nebo chodil s vámi nějaký dozor ? Byli to nějací židovští , mám dojem , že jim tady říkali ordneři . Ne , to bylo potom jinde , v ghettě to byla normálně židovská policie . Nehlídali , byl tam určitě nějaký vedoucí plantáží jako v normálním životě . Mimo ghetto jste se nedostal . Vím , že někomu se kdysi nějaké útěky podařily , ale většinou je chytli a velice špatně to dopadlo . Nebyli jsme hlídaní , po Lodži po ghettu jsme se mohli pohybovat volně . Nevím , jestli i večer . Mám dojem , že se večer muselo být doma , nejsem si jistá . Po telefonech jsem nastoupila do krejčovského , jak se to říká česky , do krejčovské továrny , řikali tomu rezorty , grawiedźky rezort . Naučila jsem se mluvit i polsky , česky jsem neuměla , ale polsky jsem uměla mluvit za ty roky úplně běžně . Napřed jsem tam šila na stroji , bylo to strašných hodin , nevím , jestli dvanáct , patnáct hodin . Dostali jsme za to jednu polívku , zřejmě v poledne . Maminka nastoupila ve správě města v nějakém archívu , třídila tam papíry asi vězňů , nebo něco takového .

Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View