lk_711.03

lk_711.03

ProjectPDTSC
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Tehdy jste se poprvé dostala do židovského prostředí ? Ano , v přeškolovacím kurzu a pak na Hagiboru . V Jihlavě jsem měla známé jak Židy , tak křesťany . Nezajímala jsem se o to , kdo je Žid nebo kdo je křesťan , pro mě je člověk člověk . Ať je to takové národnosti nebo takového náboženství , na tom vůbec nesešlo . Ještě bych chtěla vzpomenout , že na podzim roku 1938 , když se obsazovaly Sudety , mě rodiče poslali posledním letadlem do Anglie . Předpokládala jsem tehdy , že bude válka . Vím , že jsem letěla buď těsně před prezidentem Benešem , nebo těsně po něm . Myslím , že to bylo 22 . září , a vím , že to bylo poslední letadlo . Tam byla babička a strýc , pár dní jsem byla u nich . Pak mě strčili do penzionátu , abych se naučila anglicky . To jsem se naučila , ale dneska už to neumím . Byla jsem nešťastná . Strašně se mně stýskalo po rodičích , což bylo vždycky v životě , když jsem byla v létě někde v penzionátě . Vždycky jsem tam brečela a každý rok jsem se tam hrozně těšila . Když to potom vypadalo , že může být válka , tak se celý penzionát stěhoval do Cornwallu , v cípu , to je jihozápad Anglie . Tam jsem psala denně dopisy domů . Namalovala jsem tak , jak neumím malovat , holčičku , jak klečí a jak prosí , a slzičky , jak kapají , aby mě vzali rodiče domů . Po dlouhém prošení jsem těsně před Vánocemi jela domů a cesta byla dost nepříjemná , protože jsem jela lodí . Nechtěla jsem čekat , až bude nějaké letadlo volné . Do Anglie jsem letěla . Jelo se přes Německo , byly v člověku trochu obavy . Přistání v Holandsku , ale pak přes Německo a v Praze už mě čekali rodiče . Ještě jsme bydleli v Jihlavě a jeli jsme domů do Jihlavy . Musím říct , teď ex post , že jsem hrozně ráda , že jsem se vrátila , že jsem ještě nějaké roky byla s rodiči . Nikdy jsem toho nelitovala , že jsem se vrátila , koncentrák nekoncentrák . Byla jsem ráda , že jsem se vrátila . Když jste se potom přestěhovali do Prahy , tak jste se zapojila do práce v přeškolovacím centru . Co bylo potom ? To běželo až do odchodu do koncentráku . Šla jsem s druhým transportem , který šel z Prahy , z tehdejšího Československa . To znamená 10 . října , houby , 18 . října 1941 . Normálně to vím , dneska to nevím . Osmnáctého října byl nástup ve Veletržním paláci , 21 . se odjíždělo a 22 . jsme přijeli do Lodže . Všechno bylo samozřejmě hororové , rozloučení se známými . Už rok před tím se odevzdalo veškeré zlato a stříbro a všechno se hlásilo . Potom se smělo vzít s sebou padesát kilo na osobu , tak jsme brali oblečení . Známí nás doprovodili k Veletržnímu paláci , kde jsme se rozloučili a už klapla brána . Nevím , jestli vrátka nebo brána , už jsme byli vevnitř . Rozdělilo se to na větší místnosti , kde už byla napsaná na zemi čísla , měla jsem číslo 678 . Bylo tam málo místa , tak se přes den daly matrace na hromadu . Nebyly to naše , které jsme si přivezli , to jsme směli . Ty tam asi zůstaly , myslím si , na další transport , my jsme je měli zřejmě z toho prvního . 21 . ráno se nastupovalo , mám dojem , v Holešovicích . Ještě byla tma , v říjnu už je taky ráno tma . Vagóny byly normálně osobní , sedělo se , nebyly to dobytčáky jako potom . Strašně na mě ovšem působilo , že z venku , stáli asi na stupátkách , věčně svítili s velkými baterkami kolem vagónů . Zřejmě aby bylo vidět , jestli se někdo nepokouší vyskočit . Druhý den jsme přijeli do Lodže . Nevěděli jsme , kam jedeme , nebo jsme se to dozvěděli až po cestě .

Download Source Data • Download text • Dependencies • PML View • PML-TQ Tree View