lk_059.05

lk_059.05

ProjectPDTSC
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Byl přesvědčen , že komunismus je největší zlo na světě . Takže s bratrem jsme už od malička vyrůstali s uchem na Svobodné Evropě , což bylo vysílání z Mnichova , což je známá věc . Snažil se nám ukázat krásy naší republiky . Byl s námi nesčíslněkrát v Praze . Nepamatuju si přesně , v kterém roce byla po válce ve výstavním paláci zemská výstava . Už tenkrát to bylo něco takového , jako je teď Expo . S tím vším nás seznámil . Když jsem chodil do sousední vsi ještě do obecné školy , tak mě pan učitel tenkrát žádal , abych přinesl fotografie do školy . Protože z vesnických dětí v té době neměl nikdo žádnou takovouhle možnost nebo někoho , kdo by je takhle učil a seznamoval . Pamatuju si , že jsem tenkrát do školy přinesl fotografii orloje , jak se otáčí s apoštoly , což je dnes známé . Byla to zkrátka nevyčerpatelná studnice . Rozumím . V Horažďovicích bylo letiště americké armády a když skončila válka , tak se tam konala slavnost příjezdu Eduarda Beneše . Kmotříček nás vzal do Horažďovic na letiště . Tenkrát jsme se tam procházeli a s obdivem koukali na letadla . Potom jsme stáli v Horažďovicích ve městě naproti nějakému velkému klášteru a čekali jsme , až přijede kolona s prezidentem Benešem . Mám zážitky i z toho , jak zastavili a jak nějaká sestra představená vítala Beneše chlebem a solí . Muselo se vám to líbit . Byly to pro nás nezapomenutelné zážitky , protože v té době mně bylo necelých šest let . Jsou to zážitky , které se mi vryly do paměti a asi už nikdy nevymizí . To věřím . Utrpěl někdy nějaké zranění ? Nepamatuju si , že by někdy o nějakém zranění říkal . Měl tedy štěstí . Ano , měl asi štěstí , protože ti jeho bratři , jak jsem řekl , zůstali v Itálii oba . Kmotříček se vrátil přes Anglii a maminka říkala , že Václav , který přešel k rudým , přišel z Ruska pěšky . Nevím , jak dlouho mu to trvalo . Ani už nevěřili , že se vrátí . Neměli o něm žádné zprávy . Už měl asi z té hrůzy , co mezi bolševíky prožil , nervy . Nebyl úplně mimo , ale maminka říkala , že prý večer sledoval hvězdy a měl taková blouznění . V baráku , odkud pocházeli , zůstal až do své smrti . Smrt byla taky neobvyklá . 9 . května 1954 pracoval na poli a přišla bouřka . Utíkal před bouřkou z pole . U lesa v Babinech byly okolo typické vojenské strážní budky . Za války tam měli tábor Američané a když odešli , tak se tam usadila naše armáda . Voják ze strážní budky utekl a strejda se tam schoval . Měl ve zvyku klečet na jednom koleni . Takhle tam skončil . Balil si cigaretu , do budky uhodil blesk a zabil ho . Je to opravdu zvláštní smrt . Ano , zvláštní smrt . Ten voják potom říkal , jaká to byla obrovská náhoda , že tamodtud odešel . Nejde mluvit asi o štěstí , protože na druhé straně to bylo neštěstí . Osud člověka je asi naplánovaný . Nevím , jestli to říkám dobře , ale věřím na zásadu : " Co člověka čeká , to ho nemine . " Kdo ví ? Nevím , jestli mám pravdu , ale mám takový názor . Rozumím .

Download Source Data • Download text • Dependencies • PML View • PML-TQ Tree View