jg_984.04
jg_984.04
View options
Tags:
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Neměla
jsem
už
pak
důvěru
k
ničemu
a
k
nikomu
.
Řekla
jste
,
že
jste
dostala
v
tu
dobu
nějaké
vojenské
vyznamenání
.
Ano
.
V
roce
1968
.
Ano
.
Tady
byla
skupina
žen
,
odboj
.
Pak
se
přihlásily
i
naše
holky
,
protože
do
té
doby
o
nás
vědělo
jenom
STB
.
Ale
pak
jsme
se
sešly
,
i
východní
vojačky
,
které
na
nás
koukaly
vždycky
shůry
.
Byly
jsme
jen
takový
.
.
.
Póvl
.
.
.
.
póvl
,
ano
.
Udělal
se
Výbor
zahraničních
odbojářek
,
dokonce
jsem
byla
do
něj
zvolena
,
to
bylo
ustavující
.
Bylo
to
někdy
v
červnu
,
ale
nebyla
jsem
tam
,
protože
jsem
už
byla
na
dovolené
.
Už
na
dovolené
,
to
bylo
v
Jugoslávii
,
jsem
četla
Dva
tisíce
slov
.
Už
to
tady
přihořívalo
,
už
to
nebylo
pěkné
.
Ale
řekli
jsme
si
:
"
Tak
co
,
nebude
to
tak
hrozné
.
"
Vrátili
jsme
se
,
přišel
srpen
a
byl
konec
.
To
bylo
hrozné
!
Hrůza
.
Klukovi
už
bylo
čtrnáct
let
,
chodil
do
osmičky
.
Právě
absolvoval
osmiletku
.
Ano
,
osmiletku
.
Byl
výborný
žák
,
ale
manuálně
vůbec
ne
,
technicky
byl
absolutně
nemožný
.
Jak
jste
reagovala
na
příchod
vojsk
?
Byla
jsem
zoufalá
,
opravdu
to
bylo
hrozné
.
Přišla
sousedka
a
řekla
:
"
Okupují
nás
Rusové
.
"
Říkám
:
"
Prosím
tě
,
tobě
se
něco
zdálo
!
"
Bylo
pět
hodin
ráno
.
Říká
:
"
Pusť
si
rádio
!
"
Pustila
jsem
si
rádio
a
to
bylo
,
jak
když
mě
polije
mrazivou
vodou
,
ledovou
.
Hrůza
.
Šla
jsem
pak
ještě
do
Motokovu
.
Každý
s
tranzistorem
u
ucha
poslouchal
,
co
se
děje
,
co
se
právě
podniká
dalšího
.
Všechny
jsme
ale
myslely
,
že
to
je
přechodné
,
že
Rusové
zas
odtáhnou
.
Vždyť
u
nás
žádná
revoluce
a
kontrarevoluce
nebyla
.
Byli
jsme
ještě
dost
naivní
.
Pak
jsem
ale
viděla
,
že
moji
dobří
přátelé
,
kolegové
z
Motokovu
,
kteří
nebyli
žádní
dobrodruzi
,
lidé
už
v
mém
věku
,
najednou
začali
mizet
z
pracovišť
zase
do
Anglie
a
vůbec
pryč
.
Právě
moje
přítelkyně
,
které
měly
mého
syna
hrozně
rády
,
mně
radily
,
abych
s
ním
odjela
.
Nevěděla
jsem
,
co
s
kluky
bude
a
tak
dále
.
Řekla
jsem
:
"
Prosím
tě
,
mně
je
54
.
Kde
mě
vezmou
,
co
budu
kde
dělat
?
"
"
Umíš
jazyky
,
nebude
to
dlouho
trvat
,
zase
se
vrátíš
.
Jeď
třeba
do
Jugoslávie
,
kolegové
,
obchodní
partneři
,
tě
určitě
budou
moci
nějak
zaměstnat
.
"
Tak
do
mě
hučely
,
hlavně
kvůli
Míšovi
,
aby
nepřišel
do
nějaké
.
.
.
Dokonce
strašily
,
že
budou
kluky
brát
na
vojnu
a
takové
voloviny
.
Vznikla
úplná
panika
.
Pak
jsem
si
ale
řekla
:
"
Na
nějakou
dobu
bych
mohla
odjet
a
pak
se
zase
vrátím
.
"
Výjezdní
doložku
jsem
dostala
velmi
brzo
,
protože
Češi
byli
v
té
době
úžasně
solidární
.
Každý
pomáhal
,
kde
mohl
.
Viděla
jsem
,
jak
jsou
okupanti
děsně
neoblíbení
a
nenávidění
.
Download Source Data • Download text
• Dependencies • PML View • PML-TQ Tree View