jg_984.02

jg_984.02

ProjectPDTSC
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Vždycky , když jsem jela tramvají do jazykovky , jel za mnou . Řekla mi : " Nesmím vám nic říct , ale všichni v baráku jsme byli vyslýcháni . " Ale samozřejmě jí to nedalo . Pak jsem už hlídala , pozorovala , kdo mě hlídá . Bylo to osm chlapů ve dne v noci . V noci seděli naproti u domovníka a koukali , kdo ke mně jde . Když viděli , že ode mě někdo odchází , musel se legitimovat a vyzpovídali ho . Pak už jsem z toho byla s nervy úplně v koncích . Jak dlouho to trvalo ? To trvalo měsíce . Nejhorší na tom bylo , že moji nejlepší přátelé , i inženýr Rada , generální řiditel dolů . . . Dali mu tip , že za ním taky jdou a on se v roce 1952 zastřelil . Už to nevydržel . Jedna moje příbuzná , lékařka tady v dětské nemocnici v Podolí , taky Židovka samozřejmě , spáchala sebevraždu , otrávila se . Jedna kolegyně z ministerstva , Slovenka , doktorka Šarišská , se oběsila . Dva další , sice ne tak blízcí přátelé , ale známí , spáchali sebevraždu tím , že skočili z okna . To bylo pro mě něco hrozného , opravdu moc nescházelo . Říkala jsem si : " K čemu takový život vůbec je ? " Ale nějak jsem to překonala . Takže vás předvolávali někdy k výslechu ? Ano . Dva pro mě přišli několikrát domů , vždycky ráno , a odvedli mě na Perštýn na výslech . Když jsem si vždycky balila zubní kartáček , přemýšlela jsem : " Zůstanu tam už nebo jak ? " Celý den , to šlo od rána do večera , pořád se jen ptali . Když pro mě přišli , tak vždycky pobrali veškerou korespondenci , dopisy , co jsem tam měla , všecko . Ke každému jsem se musela vyjádřit . To byly kolegyně ještě z Anglie , posílaly mně vánoční pohledy . O každém chtěli vědět , co dělají a tak dále . Vůbec jsem nevěděla , ale to bylo do úmoru , pořád ty samé otázky . Nevěděla jsem , co po mně chtějí , ptala jsem se . Říkám , že jestli je něco konkrétní , ať se zeptají . Co vím , to jim řeknu , protože jsem neměla žádné tajnosti . Říkají : " Jen povídejte , povídejte . " To šlo . Kdy asi tohle všechno skončilo ? Kdy to skončilo , nevím . Ale když jsem byla pak na brigádě , byla jsem tam asi čtrnáct dnů , ten tajný , už jsem je všechny znala , najednou zmizel . Už za mnou nešel . Byla jsem úplně šťastná , že už to konečně skončilo . Jenže pak pověřili bezpečnostního , který byl v každém podniku , a ten mě hlídal . To vím konkrétně , protože když jsem na brigádě v Břevnově skončila , šla jsem do Tesly v Holešovicích . Protože jsem nesměla dělat v kancelářích , přišla jsem tam do technické kontroly , kde byly samé zkrachované existence , děvčata z různých ministerstev . Ale tamní vedoucí byla dělnice , velice slušná paní . Jednoho dne ke mně přišla a řekla : " Paní Zochovická , co jste provedla ? " Říkám : " Nic jsem neprovedla . Proč se ptáte ? " " Přišel za mnou bezpečák Prech , abych vás hlídala a abych o vás podávala zprávy . Zamítla jsem to , říkám : ' Takové věci nedělám . ' " Zjistila jsem , že to je slušná ženská . Byla spousta lidí , kteří si v té době rádi šplhli , byli povýšeni a tak dále .

Download Source Data • Download text • Dependencies • PML View • PML-TQ Tree View