hs_048.11

hs_048.11

ProjectPDTSC
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Vzít si s sebou buřty , to byla podmínka . Opekli jsme si buřty , posvačili . Dál jsme pak pokračovali pěšky na Kozel . Tam jsme si vždycky sedli do restaurace na kávičku nebo zmrzlinu , kdo co chtěl . Pak jsme vždycky prošli areál . Právě na konci května tam už dokvétaly azalky a kvetly rododendrony . To tam je skutečně jak v pohádce . To je nepřeberné množství barev rododendronů i azalek . Kozel je prostě nádherně udržovaný . To muselo být fajn . Skutečně krásné . Pak jsme šli pěšky na motoráček do Lhůty . Jeli jsme přes Nezvěstice do Rokycan a přijeli jsme vždycky ve tři odpoledne . Když jsme šli po obědě na půl jednou na motorák , bylo většinou vedro . Měli jsme skutečně štěstí , že bylo vždycky strašné vedro . K vlaku se jde z Kozlu právě přes takovou dlouhou louku a tam to vždycky tak pražilo , že to byla skutečně výheň . Vždycky jsme úplně padali , než jsme došli k vlaku . Ale bylo to krásné . Každý rok , prostě jsme si to nenechali ujít . Teď v neděli se tam byla právě podívat neteř a říká : " Teto , ještě to nekvete . " Prý ani azalky , je ještě brzo . Až tak ke konci května to tam začíná kvést . Nejsou pochoďáky ani výlety . Různé zájezdy vždycky sjednávala ta paní . Jenomže ono to dá práci , obvolávat zámky , aby vám na určitou hodinu objednali prohlídku . Nějak skloubit trasu , aby se toho objelo co nejvíc . Tu paní to strašně bavilo . Teď se toho nikdo neujal , takže všecko padlo . Ti lidi už taky stárnou , to je jasné , už na to taky nestačí . Rozumím . Je konec . Všecko se holt mění , někdy k horšímu . Která na té fotce jste vlastně vy ? Já jsem ta první zprava , v tom strakatém . Vzpomenete si , kdo vás takhle vyfotil ? Vyfotila nás další paní , která tam chybí . Ta už taky nežije . To byla strašně hodná paní , z Nevida . Teď mám její dceru za sousedku , takže na maminku často vzpomínáme . Byla hrozně hodná . Často se mi o ní zdá , nevím proč . Dneska si na ni vzpomenu , poněvadž ona vždycky říkala : " Bohunko , denně v jednu hodinu nebo ve dvě , to bych mohla řídit budíka , se vzbudím a mám šílenou bolest hlavy a nemůžu usnout . " Já vždycky říkala : " Liduš , prosím tě , jak je to možné ? " Dneska už to mám kolik let . Buď v jednu nebo ve dvě , to byste mohla řídit budíka , se vzbudím , musím si ulevit a pak neusnu . Převracím se zprava doleva a neusnout a neusnout . Říkám si : " Bože , já jsem Liduš nevěřila , když říkala , že se každou noc budí v určitou hodinu . " S přibývajícím věkem jsou holt i neduhy . Dneska už jí dám za pravdu . Mám tohle buzení skutečně obdobné .

Download Source Data • Download text • Dependencies • PML View • PML-TQ Tree View