hg_991.03

hg_991.03

ProjectPDTSC
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
To bylo roku 1918 , začaly strašné boje mezi Poláky a Ukrajinci . Byl tam chaos , koně tam běhali hladoví . Bydleli jsme ve srubu . Ale než jsme se tam nastěhovali , musím vám ještě říct , měla maminka u sedláka nějaké peníze , co jí tatínek dal na živobytí . Jednou tam přišel soused , jestli může rozměnit nějaké bankovky . Maminka vytáhla sáček a rozměnila mu to . Měli tam psa , který byl na řetězu a pobíhal sem a tam . Jednou v noci slyšela maminka toho psa strašně štěkat a najednou utichnul . Potom se k nám někdo dobýval . Byli jsme pod peřinou celí ustrašení a maminka měla v ruce nějakou hůl nebo co a stála za dveřmi . V tom zámku pořád někdo šátral . Naštěstí přišel tatínek ze služby podívat se na nás , takže nás zachránil . Ovšem potom nás vzal s sebou do koňského špitálu , tam už jsme nemohli bydlet . Taky to tam bylo hodně primitivní , pořád si od maminky vypůjčovali vařivo , nádobí a všechno . Prožili jsme tam taky jednu jednu ukrajinskou svatbu , to si pamatuju , ale detaily už vám povědět nemůžu . Tatínek nás vystěhoval do srubu , to byl pravý srub . To ale bylo v koňském špitále , poněvadž maminka už se tam bála , nechtěla na statku být . Když přišel ten chaos v roce 1918 , tak koně tam pobíhali hladoví , okusovali srub . Maminka tenkrát , to si pamatuju , někde sehnala husy . Upekly se , dalo se to do ruksaku , a že musíme odtamtud pryč . I ta z Liberce , už nevím , jak se jmenovala , šla s námi . Tatínek měl bratra v ruksaku . Já jsem měla veškerý náš majetek , jenom nějaké peníze , v sáčku . Maminka se mě vždycky ptala : " Je ti dobře ? " Jako jestli to mám ještě v pořádku . Tak jsme prchali , vždycky jsme se za peníze někde kousek svezli , nějaký sedlák nás svezl . Potom jsme přenocovali u jedné židovské rodiny , kteří byli ortodoxní a hrozně hodní . Nechali nás tam a druhý den jsme chtěli do Lvova . Tam byl vlak , koleje , dráha . To byla strastiplná cesta . Nějaké jídlo jsme měli s sebou , ale byly jsme malé děti , nemohly jsme to všechno tak rychle absolvovat . Tatínek nám hrozně pomáhal , nosil nás a tak . Ta rodina nás tam nechala přespat a druhý den jsme táhli dál pěšky . Pak se někde sehnal vůz , jak se to dalo . Druhý den nás dohonil syn těch lidí , kde jsme spali . Říkal , že v noci přišli , nastal pogrom a celá rodina byla vybitá . To byla hrozná doba . Dostali jsme se do Lvova , jak , to už nevím , a tam jsme čekali na vlak . Byly tam samé náklaďáky s vojáky . Tatínek chtěl ten , který jede do Prahy . Dlouho jsme čekali , až nás s sebou vzali nějací Italové v náklaďáku . Nás děti hnedle vzali mezi kolena a dali nám čokoládu . Tak jsme se dostali do Prahy . Maminka dostala těžkou španělskou chřipku . Tatínek byl bezradný , neuměl vařit , tak jsme chodili do hotelu Bristol s bandaskou pro polívku . To byl dřív židovský hotel na Dlouhé třídě . Tatínek se staral o maminku a krmil ji polívkou , takže to tenkrát nějak přežila . Veškerý majetek , všechno , co maminka odvezla z Prahy , tam zůstal . To jsme nemohli vzít s sebou , jenom holé životy jsme zachránili . Tatínek měl nějaké zastoupení , prodával , vždycky večer si psal na kus novin kolik vydělal .

Download Source Data • Download text • Dependencies • PML View • PML-TQ Tree View