hg_974.05
hg_974.05
View options
Tags:
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Vtrhl
jsem
do
budovy
.
Taky
jsem
si
vypozoroval
,
že
vrata
do
budovy
nejsou
uzavřená
.
Vrata
byla
volně
průchozí
,
tam
chodili
lidi
dovnitř
.
Viděl
jsem
,
že
tam
nemusím
zvonit
,
bouchat
,
nic
,
bylo
to
už
k
deváté
hodině
,
byl
už
plný
provoz
.
Vtrhl
jsem
tam
a
byl
jsem
na
naší
půdě
.
Teď
jsem
ale
byl
překvapený
sám
sebou
,
tomu
nikdo
nevěří
,
zapomněl
jsem
mluvit
česky
.
Najednou
jsem
neuměl
česky
,
protože
jsem
dva
roky
nepromluvil
česky
.
Mluvil
jsem
hatmatilkou
a
spíš
jsem
se
snažil
mluvit
rusky
nebo
polsky
,
jak
to
přišlo
.
Naučil
jsem
se
i
pár
slov
uzbecky
mezi
Uzbeky
.
Trvalo
to
,
původně
nevěřili
,
mluvil
jsem
tam
skutečně
s
tehdejším
velvyslancem
Firlingrem
.
Pak
tam
byl
,
koho
to
zajímá
,
generál
Píka
,
který
byl
později
popraven
.
Byl
tam
major
Pátý
Měl
neobyčejně
půvabnou
ženu
a
jejím
úkolem
bylo
se
o
mě
začít
starat
,
mateřsky
řekl
bych
.
Když
jsem
se
asi
po
půl
hodině
aklimatizoval
,
tak
už
jsem
pochopitelně
mluvil
plynně
česky
.
Přišel
jsem
tam
,
to
bylo
těsně
před
Vánocemi
,
asi
22
.
prosince
jsem
přišel
na
velvyslanectví
.
První
,
co
bylo
,
že
všechno
,
co
jsem
měl
,
co
bylo
v
síťovce
,
co
jsem
měl
na
sobě
,
se
muselo
spálit
,
protože
to
bylo
zavšivené
,
zablešené
.
To
bych
jim
vyslanectví
totálně
zhuntoval
.
Oblíkli
mě
do
nějakého
šatstva
,
toho
tam
měli
dost
.
Po
kom
to
bylo
,
nevím
.
Strávil
jsem
tam
Vánoce
,
dostal
jsem
tam
dárky
,
sám
jsem
žádné
dávat
nemohl
.
Někdy
28
.
prosince
mě
vybavili
průkazem
,
zase
mi
koupili
jízdenku
na
vlak
.
Ke
svému
podivu
jsem
zjistil
,
že
jsem
přes
Buzuluk
už
jel
.
To
je
na
trati
,
kterou
jsem
projížděl
,
když
jsem
jel
do
Kujbyševa
.
To
je
asi
,
nevim
,
snad
sto
kilometrů
jižním
směrem
.
Přijel
jsem
do
tam
.
.
.
Jak
dlouho
asi
trvala
cesta
?
Cesta
netrvala
dlouho
,
tam
jezdil
vlak
normálně
tak
půl
dne
.
Maximálně
v
poledne
jsem
tam
byl
.
Měl
jsem
pro
tehdejšího
podplukovníka
Svobodu
nějakou
korespondenci
,
použili
mě
současně
jako
kurýra
.
Dali
mi
adresu
,
kde
se
mám
hlásit
.
Dalo
mi
hodně
práce
,
než
jsem
to
v
Buzuluku
našel
,
protože
tu
ulici
tam
skoro
nikdo
neznal
.
Nakonec
jsem
to
našel
a
to
číslo
jsem
našel
,
a
tak
jsem
na
ten
barák
zabouchal
.
Když
se
otevřely
dveře
,
tak
jsem
zažil
šok
,
protože
mi
otevřel
můj
bratranec
Bedřich
Samet
.
Byl
tam
s
dalšími
čtyřmi
a
podplukovníkem
Svobodou
.
Jak
se
tam
dostal
Bedřich
Samet
?
Bedřich
Samet
emigroval
už
v
roce
1937
,
ani
nečekal
na
protektorát
.
Byl
doktor
práv
a
asi
věděl
,
byl
velmi
silně
politicky
činný
v
sociální
demokracii
.
Ne
,
teď
kecám
,
odešel
tam
hned
po
15
.
březnu
.
Měl
hrozný
strach
.
1939
tedy
?
1939
,
ano
.
Šel
na
Volyni
,
kde
působil
na
české
škole
jako
učitel
.
Když
potom
došlo
k
válce
,
tak
odcházel
směr
východ
.
Řadu
let
jsme
o
sobě
vůbec
nevěděli
.
To
byl
první
šok
,
co
jsem
tam
zažil
.
Podplukovník
Svoboda
byl
ubytovaný
v
hotelu
,
tak
jsem
tam
za
ním
zašel
,
velmi
se
zajímal
o
celou
moji
anabázi
a
tak
dále
.
Pak
jsme
prožívali
v
domku
velmi
krásné
večery
,
protože
Ludvík
Svoboda
mezi
nás
chodil
téměř
každý
večer
.
Pokud
tam
tedy
vůbec
byl
,
tak
chodil
mezi
nás
a
vyprávěl
nám
všelijaké
zajímavé
věci
.
Končí
čtvrtá
kazeta
.
Download Source Data • Download text
• Dependencies • PML View • PML-TQ Tree View