hg_714.01

hg_714.01

ProjectPDTSC
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Řekla jsem si : " Aha . " Řekla jsem : " Musím otevřít okno , mám málo vzduchu . " A šup , už jsem byla venku z okna , už jsem oběhla barák a šup dozadu do polí . Od toho dne jezdil ve dne v noci , čili já vězeňkyně jsem se musela s Němkami schovat před Rusy . Jednoho dne jsme se sebraly s tou dívkou z Bratislavy a přidala se k nám jedna z Berlína , že se pojede . Řekla jsem : " Vezmeme tě s sebou , řekneme , že jsi vězeňkyně . Ať se dostaneme kamkoliv , pojedeš s náma do Berlína . " Jak to bylo ? Nevím , jak dlouho jsme putovaly . Přišly jsme k nějakému nádražíčku , ani to nemám poznamenané . Čekalo tam strašně moc lidí a čekalo tam moře vojáků , viděla jsem jakési uniformy . Mluvili česky . Jenže já jsem uměla česky tak pár slov , tak jsme se domluvili . . . Nevím , odkud se vraceli , to si nevzpomínám . Říkali , že se chtějí dostat taky směrem k našim hranicím , k nám nebo někam dolů na jih , protože jsme byli hodně na severu . Dostaly jsme se . . . Přijel nějaký vojenský transport , vím , že na tom byla jakási děla . Nevím , co na těch vagónech bylo normálně . Nám a těm chlapům , vzali nás tři ženské s sebou , dovolili jít si sednout na vagóny k těm dělům . Nevím , jestli tam byly nějaké tanky nebo co , samá děla to byla , nějaké dlouhé laufy . Seděly jsme na tom a dojely jsme kus , jenže pak trať šla jinam , než jsme potřebovaly . Ti chlapi jeli dál , tak jsme tam vylezly . Zase jsme čekaly a pak zas přijel nějaký ruský vojenský transport . Řekli , že můžeme jet s nimi , ale já jsem měla strach jet s Rusy . Ale nakonec bylo to taky na otevřených vagónech . Nakonec jsem tam jela já , ta Slovenka ne , ta ani za nic , s tou Němkou . Už si nemůžu vzpomenout , jak se jmenuje . Tak jsme jely až do Fürstenbergu , to bylo z Neusterlitzu do Fürstenbergu . Tam nás vysadili a řekli nám , že tam je nějaké středisko . Přijíždí tam styčný důstojník z Československa , repatriuje se tam a přijíždějí tam autobusy . Nějaký den jsme pak byly v té budově , už nevím , byla to nějaká poschoďová , úzká budova . Pak přijely autobusy a jely jsme . Na našich hranicích . . . Ještě abych nezapomněla . Byli jsme vysoko , nevím , jak jsme se tam dostali . Jeli jsme přes Berlín ? Vím , že jsme ji potom vysadili . Musela bych se podívat na mapě . Pak vím to , že jsme jeli přes Drážďany . Byla jsem zhrozená , jak Drážďany vypadaly , jak to bylo celé rozbombardované . Pak jsme přijeli k našim hranicím , tam jsme zastavili . Hráli hymnu a slzy tekly , pochopitelně , a pak jsme přijeli do Prahy . Teď si nevzpomínám , jestli to byla Legerova nebo kdesi pod Vinohrady , bylo tam nějaké středisko nebo co . Tam nás vysadili , dostala jsem , nevím , jestli padesát korun nebo 500 korun a tím to skončilo . Byli jsme s rodiči domluveni , že jestli se někdo vrátí , tak že se sejdeme u jedněch známých rodičů , nějací Netlovi . Ona byla taky Árijka a navíc byla Holanďanka . Řekli jsme si , že se jim třeba nic nestane . Byli jsme domluveni , že jestli se někdo vrátí , tak že se tam sejdeme . Bylo to na Národní třídě v Platýzu . Šla jsem tam , zazvonila a otevřela mi jedna paní .

Download Source Data • Download text • Dependencies • PML View • PML-TQ Tree View