hg_028.07

hg_028.07

ProjectPDTSC
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Jak byl takový přetažený , jak měl málo spánku , tak byl víc nervní . Byla to velká disciplína . Já jedináček , jak ve dne spal , když jsem něco vyvedla , ještě ležel v posteli , tak řekl : " Pojď si pro pár facek . " A já šla . To všichni obdivovali . Místo abych utekla . Vím , že bych potom byla dostala víc . S otcem jsem si nebyla tak blízká . Jsou rodiče , kterým se svěřujete a všechno . To byla matka , byly jsme si strašně blízké . To nemůžu ani vypovědět , jak jsme byly jedno tělo jedna duše . Jedno tělo ne , ale prostě jsme si náramně rozuměly . Rozumím . S otcem ne , taky brzo zemřel . Když mu bylo 66 , tak zemřel na krční rakovinu . Ale po mnoha letech jsem ocenila , že pro mě nic špatného nechtěl , že chtěl jenom moje dobro a že to bylo docela dobře , že byl tak přísný . Nemůžu říct nic špatného , ale s mami jsme na tom byly prostě jinak . Rozumím . Vzpomenete si na nějaký společný zážitek s otcem ? Ano . Tatí pěstoval holuby , tak jsme spolu chodili vybírat holoubata . Měli jsme je na půdě a tam se nikdo jiný neprotáhl než já a tatí . Proto jsem s ním musela chodit nahoru , protože tam nebyl žádný jiný přístup . Všechno jsme spolu dělali . Zalévali jsme spolu , já jsem pumpovala , tatí zaléval . To ještě nebyly hadice . Možná , že byly , ale my jsme to ještě neměli . Uměl dobře pěstovat zeleninu . Co ještě ? Vzpomenu si . Když jsem byla ještě hodně malá , tak měli malé auto a jezdili i u nás na vesnici brzo ráno pro mléko . Mě nechali doma . Jednou jsem se probudila a jak jsem byla , tak jsem vyběhla a běžela jsem po vsi . Věděla jsem , že je někde na vsi . Vím , že mě chytli a tatí mi dal kabát . Běžela jsem v nějaké košilce a brzo ráno bylo přeci jenom chladno . Byla ještě tma , když jsem běžela . Vím , že mi dal kabát . Posadili mě do auta a už jsem tam s nimi vydržela do konce , než to mléko od těch lidí sebrali . To je hezká vzpomínka . To je hezká vzpomínka . Potom když to mléko vezl do Plzně , tak mi každý den vozil domů jeden banán . Měla jsem každý den dopoledne nebo kdykoli přijel banán . Ještě si vzpomínám , že když už jsem chodila tady v Plzni do práce , tak jsem byla taky taková hospodyně . Chodila jsem okolo výlohy , kde byl chodský malovaný kávový nebo čajový servis . Stál ale tenkrát dva a půl tisíce . Přišla jsem domů a řekla jsem : " Tam je takový hezký servis , ale je moc drahý . " To se ví , že jsem ho dostala k Vánocům . A nebylo to jenom toto . Tenkrát , když mi bylo dvacet , nebyla k dostání ani čokoláda , tak mi tatí přinesl dvacet čokolád z Tuzexu .

Download Source Data • Download text • Dependencies • PML View • PML-TQ Tree View