ez_144.06

ez_144.06

ProjectPDTSC
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Pochopitelně ne . Byly mně čtyři roky . Nebyla tam ani maminka . Tenkrát doprava , peníze za dopravu , děti , o které musela pečovat ... Ostatně když se na tu fotku podívám , žádnou jinou ženu tam nevidím . Jak tento manifest dopadl ? Jako manifest . Nijak . Republika byla rozbita odtržením Slovenska od Čech v době , kdy jsme to nejmíň potřebovali , protože jsme byli ohroženi Němci . Na co z války si vzpomínáte ? Především na bombardování . Zní to divně , protože Čechy nebyly příliš bombardovány . Avšak já si jednoznačně pamatuju na shození pum na cukrovar , které cukrovar minuly a spadly do lesa za ním . Pamatuju si na mylné bombardování skleníků na kraji města . Letec to zřejmě považoval za tovární halu . Sám jsem zažil bombardování osmého května , kdy jsem šel navštívit mého otce a najednou nad námi letěla dvoumotorová letadla . Něco se od nich odpoutalo a my kluci křičeli : " Jé , házejí čokoládu . " Nevím , proč čokoládu , bylo to dětské . Z té čokolády se najednou ozvalo : " Ííííí . " Pochopili jsme , že letí bomby . Bomby letěly přes naši hlavu . Ta letadla letěla na nás , bomby letěly přes naši hlavu a padaly asi tak 200 metrů do parku za námi . Tak rychle jsem v životě neběžel , jako tenkrát od cukrovaru do sklepa našeho domu , který byl plný cizích lidí . Potom si pamatuju , když vodili lehce oděné ruské zajatce asi v osmistupech , nic neměli v ruce . Tyto řádně srovnané kolony pochodovaly kamsi přes Mělník po dobu třeba dvou , tří hodin . Kolik to bylo tisíc lidí , by se snad dalo spočítat . Šli v šestistupech a my jako kluci jsme je litovali . Vím , že naše maminka nám dala housky a mrkev a řekla : " Předjeďte je a dejte to vedle silnice . " Tak jsme jeli na kolech napřed , tohleto jsme dali podle silnice . Ti zajatci , když kolem toho šli , tak se snažili vždycky rychle shýbnout a něco z toho sebrat . I jiné děti tam nosily jídlo . Tak to bylo . Třetí vzpomínka . Jako kluk jsem pochopitelně víc vnímal ty vojenské věci . To kluci mívají . Viděl jsem svaz anglo - amerických letadel ve dvou blocích a ten svaz nebyl natřený barvami , ale byl jen hliníkový . Ten svaz byl jako ohromný stříbrný čtverec a ty dva čtverce letěly vzduchem někam na Německo . To je taková zvláštní vzpomínka . Co vidíme na této fotce ? Na této fotce jsem já v brejličkách jako teď , ale s vlasy , které teď nemám . Vedle mě je Jitka Chrtková . Jsme takhle vyšňořeni , protože ve Skřivanech , kde jsem byl na prázdninách u milované babičky , zemřela na nějakou nemoc dívka ve věku šestnácti let . To se dotklo celé vesnice . Pohřeb , který v tomto malinkém městysi byl ohromnou společenskou záležitostí , byl vypravován celou vesnicí , měl velký řád . Tu dívku doprovázeli i družičky a družbové . Pamatuju si asi dvacet dětských párů a jeden pár jsem já s Jitkou . Dokonce se to považovalo za tak závažnou věc , že mně babička při té příležitosti koupila černý kabátek a černé kalhoty . To jsem tam nikdy neměl , protože jsem tam běhal v trenýrkách a v tričku . Pro tu vesnici to ale byla tak závažná věc , když tuto dívenku pochovávali , že se slušelo ji doprovodit . Takže já jsem jako družba a Jitka jako družička na tom pohřbu .

Download Source Data • Download text • Dependencies • PML View • PML-TQ Tree View