ep_121.08

ep_121.08

ProjectPDTSC

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

To je můj syn otočený na pohled na řeku Teplou v Karlových Varech . Julek se v Karlových Varech narodil , a tak jsme se tam jeli podívat . V krosně svého syna Jonatána , takže to je poněkud historická fotka . Byli jsme se podívat i v nemocnici , kde se Julek narodil . Prošli jsme si Karlovy Vary . V době , kdy byl v kočárku , vylítnul Gagarin na měsíc a Julek v kočárku tenkrát dostal od nějakého ruského občana umělohmotného panáčka Gagarina . Máme ho dosud , protože jsme tenkrát velice obdivovali Gagarinův let do vesmíru . Stojíme právě na mostě , kde jsem se zastavila s kočárem a ten Rus oslovil a dal tenkrát malému Julkovi panáčka Gagarina . Ten tam teď stojí na tom místě se svým synem v krosně na zádech . V jakých městech jste ve svém životě žila ? V důsledku toho , že můj muž byl vojenský lékař ( vojáci se v době dost stěhovali ) , jsem z Brna došla do Plané u Mariánských Lázní , kde jsem doslova proplakala asi rok a půl . Pak na žádost muže , aby ho převelili , jsme došli do Karlových Varů . Bylo to tam o něčem jiném , bylo to město , navíc lázeňské . Bylo tam krásné prostředí a navíc jsem tam pracovala na porodnicko - gynekologické klinice . Tam byl zase správný pořádek , jak být , správný primář . Bylo to operační oddělení , kde byly operantky po gynekologických operacích . Bylo to pro sestry odborně náročné , ale to mně vyhovovalo a byla jsem tam pak velice spokojená . Dokonce možná , že se spokojenost v duši odrazila i na tom , že jsem konečně po dvou letech otěhotněla . V Karlových Varech to bylo příjemné , ale štěstí ve Varech bohužel netrvalo moc dlouho . Synovi bylo rok a třičtvrtě a manžel byl převeden do Tábora . Bylo to pro opět dost kruté , protože jsem si ve Varech zvykla . Měla jsem tam přítelkyně a spoustu známých a zase jsem si musela znova zvykat v Táboře . Nebylo mi tam moc dobře . Začala jsem si hledat zaměstnání , byly synovi teprve dva roky . Byla jsem tam velice nespokojená , nešťastná , tak jsem si sehnala paní k hlídání . Dodnes mrzí , že jsem nebyla s klukem déle doma . Byla jsem ale tak vnitřně nespokojená , že jsem šla pracovat zpátky do nemocnice . Dali ovšem na dětské oddělení , kde mi to nevyhovovalo , protože nemocné děti nemusím . Stala se pro otřesná příhoda . Jednou v noci zemřel kojenec , takže jsem volala patřičné osoby . Pak ale přišel zřízenec a kojence dal do pleny , udělal z něj uzlíček a odnesl ho . To jsem nevydržela , a místo abych šla domů spát , šla jsem za hlavní sestrou . Sedla jsem si tam k a řekla jsem : " Neodejdu , dokud nepředáte na jiné oddělení . Tady pracovat nebudu i za cenu , že bych rozvázala pracovní poměr . Na takovém oddělení pracovat nemůžu . " Opravdu se mi podařilo , že jsem přešla na chirurgii , kde jsem pracovala . Vypracovala jsem se jako instrumentářka na chirurgickém oddělení , které bylo perfektně vedené primářem , ještě navíc z Brna , takže to byla pro trošku legrační motivace . Byla jsem tam moc spokojená . Bohužel jsem tam ale nemohla vydržet déle , protože jsem měla odmalička trošku exém . Drhnutím na operačním sále dvacet minut kartáčkem , mýdlem a dezinfekcí se mi můj exém , který byl v klidu , tak rozbouřil , že jsem se pak dlouho léčila na kožním v Brně . Měla jsem nemocné ruce po lokte . Zpátky na chirurgii jsem se nevrátila , ale vrátila jsem se aspoň na chirurgickou ambulanci . Tam všichni znali právě ze sálu , kde jsem měla výborné postavení . Musím říct , že lékaři díky poznání na sále uznávali . Na chirurgické ambulanci jsem potom byla taky velice šťastná . Zase to ale netrvalo dlouho , protože manžel byl přeložený do Prahy . Když bylo Julkovi těsně před školní docházkou , tak jsme odešli do Prahy . Nepovažuji to za nic špatného , ale nechtělo se mi tam , protože jsem si pak v Táboře zvykla díky krásnému zaměstnání . V Praze na zase nikdo nečekal . Začátky v Praze pro taky nebyly lehké , ale jsem si zvykla .

Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View