mf930709_059

Hostiny imaginace a humoru

"Jazyk byl dán člověku proto, aby jej užíval surrealisticky," napsal kdysi André Breton. Pavel Řezníček, který nyní vydal v nakladatelství Pragma další ze svých románů, ZVÍŘATA, vzal jeho tvrzení za své. Tak jako jsou jeho básně vlastně malými povídkami, jsou jeho romány "rozepsanou" básní. Spíš než fantaskní prózou jeví se jako většina surrealistické prózy zobecněním utopie. Na pozadí v podstatě banálního příběhu rozehrává Řezníček s nenasytnou chutí hraničící až s obžerstvím hostiny imaginace a humoru, které však zdaleka nejsou samoúčelné. Prokazuje v nich důvěrnou znalost světa i dnes stále vzácnější smysl pro skutečnost: "Každá kalhota mu připomněla, kde v ní kdy byl. Bylo to čichové album...zažil toho ve svých kalhotách opravdu hodně." Jeho humor stejně jako básnické obrazy je absurdní i smyslově názorný. Nevynalézá iracionální objekty jenom pro jejich snovost a magii obraznosti. Spíš než opojením slastí jsou výrazem znechucení a katastrofou rozumu; jakkoli nemožné, jsou současně až podezřele skutečné. Řezníčkův nezaměnitelně agresivní styl je vzácným příkladem toho, že nejen v automatickém, ale i ve vědomém psaní proudí básnické fluidum schopné fascinovat. Agresivní jsou i erotické pasáže a obcování nešťastné učitelky s lesbickou kozou či masturbace talířů patří k nejsilnějším pasážím Zvířat. Autorův třetí román si nedělá nároky na "konečnou" pravdu o světě. Končí jako většina němých grotesek, aby se scéna vyčistila a vše mohlo začít znovu.