mf930709_045

Smutný příběh kufrů

Věru zvláštní stav vymyslela sněmovna středečním hlasováním o novele celního zákona. Poslancům nebude smět celník nahlédnout do zavazadel, nebude smět zkontrolovat, zda si nevezou v náprsní kapse z dovolené zlatou cihličku na horší časy. Nicméně zákonodárci musí platit z dovozů clo i daň. Poslanec se tak stává podivuhodnou podvojnou postavou. Jedna jeho část vypadá jako normální občan, druhá polovina požívá při návratu z ciziny sladké výhody imunity. Přitom je veřejnosti předkládáno k věření, že všichni poslanci jsou hodní a pracovití lidé, a proto není třeba zákonodárce-cestovatele kontrolovat. Jde o zcela pomýlenou představu. Poslanec je člověk jako každý jiný. Fakt, že byl zvolen svými spoluobčany a pověřen úkolem tvořit zákony, ještě neznamená, že tím dostává punc čistoty a ryzosti charakteru. Jeho imunitu je třeba chápat pouze jako ochranu před případným postihem za slova pronesená ve sněmovně či při politické činnosti, nikoli jako legitimaci privilegovaných vrstev. Český parlament systematicky pracuje na tom, aby ztratil poslední kousky důvěry, které v něj občané mají. Popularita zákonodárců soustavně klesá.

Není se čemu divit. Arogantnost rozhodnutí sněmovny ve smutném příběhu kufrů je zjevná. Přesto není parlament tak špatný, jak se může zdát. Tentokrát však jeho lepší část v prvním kole prostě prohrála. Je třeba začít druhé. Hlavní odpůrce nedotknutelnosti osobních zavazadel Vladimír Budínský (ODS) krátce po hlasování prohlásil, že je třeba předložit novou novelu. Poslanci tedy dostanou příležitost alespoň k reparátu. Souhlas a odpor ve věci kufrové imunity šel v mnoha případech napříč stranami. Poslanci, kteří hlasovali pro schválený text, by nyní měli pocítit nevoli svých voličů bez rozdílu, zda jsou na pravici či levici. Nejde totiž o politiku, ale tentokrát opravdu o princip.