mf920922_028

Young Gods rockoví

Tvorba švýcarského tria YOUNG GODS nám na rozdíl od řady jiných kapel elektronické avantgardy není neznámá. Před dvěma lety jsme skupinu mohli slyšet v Edenu a na základě tohoto koncertu firma Globus převzala její druhé album L'eau rouge.

Před návratem kapely do Prahy, kde bude hrát 24. září v Emauzích, vydala rovněž aktuální album T. V. Sky. Neobeznámení při jeho poslechu sotva uvěří, že skupina skutečně neužívá kytary a basy, neboť jejich zvuk spolu s hlasem Franze Treichlera dominuje všem písním. Ty jsou nezvykle tvrdé a rockové. Nenajdeme v nich ani stopy po orchestrálních partech či akordeonových melodiích, jen v závěrečných Summer Eyes zazní varhany. Kapela se po vytváření mohutných vrstev zvuku obrátila k rocku, a do svých samplerů, které umožňují zaznamenat a znovu použít jakýkoli zvuk, nahrála jen akordy kytary a basové riffy. Místy album svou tvrdostí připomíná nahrávky motorkářských La Muerte. Platí to zejména o boogie Gasoline Man, hitu Skinflowers, Dame Chace a The Night Dance. Titulní skladba se slitým zkresleným zvukem kytary přibližuje Young Gods až k Ministry. Ovšem tvrdý rock nebyl jedinou inspirací kapely. Další jsou The Doors, což je patrné v závěrečných dvacetiminutových Summer Eyes. Dokonce v nich najdeme i typický zvuk varhan. V téže skladbě je patrný i vliv psychedelie. Jeden z motivů této rozsáhlé skladby je postaven na závěrečném riffu Echoes od Pink Floyd. Další riff od téže skupiny najdeme uprostřed Gasoline Man, tentokrát z písně One Of These Days. V obou případech však nejde o laciné kopírování, ale organické začlenění motivů do vlastní písně, takže by se dalo hovořit o citaci. Anglicky zpívaná deska sice není tak objevná jako L'eau rouge, je však mimořádně sevřená a má drive, který by jí mohla závidět leckterá tvrdá kapela hrající na normální nástroje. Z alba čiší obdivuhodná síla, vpřed se valící hudba podporuje naléhavý hlas Franze Treichlera. Ani studio nepřipravilo Young Gods, považované za jednu z nejlepších koncertních kapel, o energii.