mf920922_025

Jedinečné seance

Polský výtvarník a divadelník TADEUSZ KANTOR sjezdil s divadlem CRICOT 2, které založil v roce 1955, takřka celý svět. Nepodařilo se mu však nikdy přijet do Československa. Cricot 2 k nám zavítal až po jeho smrti - nyní vystupuje pod vedením malířky a herečky Marie Stankret-Kantorové v rámci Kafkovských divadelních dnů (dnes ještě v pražském Divadle Labyrint a pozítří v Brně) s proslulou Zemřelou třídou z roku 1975. Kantor zůstával při představení na jevišti, řídil je způsobem takřka "dirigentským" a opravoval detaily jako pečlivý malíř, jenž dokončuje svůj obraz. Díky této preciznosti můžeme Zemřelou třídu vnímat jako dílo na pomezí divadla a výtvarného umění. Prošedivělí muži a ženy v černých šatech vláčející s sebou loutky - fantomy svého dětství - zaplní dřevěné lavice. Útržky z traumatizujících školních zážitků, pedel zpívající rakouskou hymnu, uklízečka - smrt, vyhlášení první světové války, postava vojáka, mechanická kolébka v popředí scény, židovské zpěvy, grotesknost, poezie, stesk i nostalgie... Neživí - nemrtví se opakovaně dávají do nekonečného pochodu v rytmu straussovského valčíku. Vír vzpomínek se usazuje, dramatická seance končí - Kantorovy vzpomínky, vzpomínky na Kantora, probuzená paměť naše i našich předků v nás. "Kantor si jako každý umělec přál, aby dílo přetrvalo jeho smrt," říká Marie Stankret-Kantorová. "Zemřelou třídu jsme vzkřísili, protože to byla jeho vůle. Každé Kantorovo představení je zároveň posledním. Dnes vám ale nemohu odpovědět, zda jsou vystoupení u vás světovou derniérou a jak dlouho ještě bude Cricot 2 existovat."