Milost
Komentáře
Václav
Havel
udělil
Jiřímu
Wonkovi
milost,
a
to
je
dobře.
Šrumec,
který
kolem
celé
záležitosti
rozvířily
některé
občanské
iniciativy,
nebyl
zbytečný,
přestože
mnohé
výroky
rozhořčených
mužů
moc
důvtipu
nepobraly.
Jiří
Wonka
se
opravdu
dopustil
útoku
na
veřejného
činitele,
opravdu
se
vyhýbal
trestnímu
stíhání
a
státní
moc
s
ním
podle
toho
zacházela.
Wonkovy
urážky
soudkyně
a
státní
zastupitelky,
které
za
komunistů
odsoudily
jeho
bratra
do
vězení,
v
němž
zemřel,
jsou
pochopitelné:
obě
úřednice
porušily
pravidla
morálky.
Náš
stát
však
není
morální,
je
právní.
Prezidentova
milost
pak
dokázala,
že
i
proti
formalismu,
který
může
způsobit
kolizi
morálky
a
práva,
existuje
účinná
instituce.
Wonkův
případ
však
otevírá
jiný
a
palčivější
problém:
John
Bok
ve
stavu
mírného
záchvatu
prohlásil,
že
jak
soudkyně,
tak
státní
zástupkyně
ztratily
svým
činem
nárok
na
ochranu
jim
příslušející,
a
proto
se
o
útoku
na
veřejného
činitele
nedá
mluvit.
To
je
samozřejmě
hloupost.
Kromě
samotného
porušení
povinnosti
je
k
sankci
nutná
ještě
určitá
procedura:
např.
kárnou
odpovědnost
soudce,
který
se
provinil,
musí
zjistit
příslušný
kárný
soud
a
uložit
mu
kárné
opatření.
Za
závažné
kárné
provinění
může
být
soudce
na
návrh
ministra
spravedlnosti
i
odvolán.
Obdobně
je
upravena
též
odpovědnost
státních
zástupců.
Ke
zmíněnému
porušení
povinností
patří
např.
poškození
lidské
důstojnosti
nebo
lidských
práv.
Ti,
které
zákon
opravňuje
zahájit
řízení
proti
soudci
nebo
jinému
úředníkovi,
by
se
měli
v
konkrétním
případě
Pavla
Wonky
zamyslet
nad
tím,
zda
jsou
obě
ženy
bezúhonné
či
nikoli.
V
obecné
rovině
pak
i
nad
tím,
je-li
prospěšnější
smířit
se
na
přechodnou
dobu
s
nedostatkem
pracovníků
justice
anebo
s
nedostatkem
jejich
morálního
oprávnění
zastupovat
tento
stát.
V
mnoha
soudcovských
kancelářích
dnes
sedí
lidé,
jejichž
důvěryhodnost
je
z
tohoto
hlediska
minimálně
problematická.