Než
oslavíme
vítězství
Recenze
KNIHY:
Práce
ruského
autora
VIKTORA
SUVOROVA
s
názvem
VŠECHNO
BYLO
JINAK
přináší
závažné
teze
a
ještě
spíše
nastoluje
celé
okruhy
otázek,
na
něž
zatím
nelze
přesně
odpovědět.
Nakladatelství
Naše
vojsko
se
jejím
prostřednictvím
vrací
k
myšlence
mapovat
nejnovější
ruské
dějiny
-
navazuje
na
studii
Michala
Reimana
Ruská
revoluce
a
na
knihu
Marjana
Britovšeka
Stalinův
termidor
(obě
z
roku
1991).
Suvorovův
text
však
v
pravém
smyslu
slova
historickou
studií
není.
Suvorov
se
spíše
vyrovnává
se
svou
tragickou
minulostí
(byl
profesionálním
agentem
KGB
a
uprchl
do
Británie)
a
překonává
patrně
poslední
velký
mýtus
ruského
národa
-
Velkou
vlasteneckou
válku.
Prostředky,
jimiž
tak
činí,
se
pohybují
kdesi
na
rozmezí
politické
úvahy
z
oblasti
sovětských
válečných
dějin
a
literatury
faktu,
nepostrádají
však
autorovu
osobní
upřímnost,
znalost
řady
problémů
a
schopnost
postavit
sérii
zdánlivě
provokativně
působících
srovnání,
na
nichž
je
čtenář
schopen
budovat
vlastní
závěry.
Text
se
ostatně
snaží
o
dialog
se
čtenářem
a
často
již
tituly
kapitol
staví
otázky
(Proč
rozdělil
Stalin
Polsko?
Proč
Stalin
zbořil
Stalinovu
linii?
Proč
Stalin
nevěřil
Churchillovi?)
Hlavní
idea
Suvorovovy
práce
by
však
ještě
před
několika
lety
byla
zcela
kacířská
a
nemyslitelná:
autor
tvrdí,
že
agresi
nechystalo
pouze
Hitlerovo
Německo,
nýbrž
a
především
-
po
celou
dobu
své
existence
-
Sovětský
svaz,
do
značné
míry
tak
obhajující
smysl
své
existence
a
komunistickou
ideologii.
Na
našeho
čtenáře
budou
patrně
převratně
působit
údaje
o
strategických
záměrech
Rudé
armády.
Ta
na
konci
třicátých
let
nechtěla
nic
jiného
než
osvobodit
státy
střední
a
jihovýchodní
Evropy
"od
kapitalismu",
vytvořit
další
sovětské
republiky
po
vzoru
Pobaltí
(autor
má
na
mysli
zejména
Rumunsko)
a
za
příznivých
okolností
rozpoutat
"proletářskou
revoluci"
v
Německu.
Suvorov
tento
trend
dokonce
porovnává
s
nacistickými
plány
vůči
zemím
západní
a
severní
Evropy
a
(dosti
podloženě)
mezi
nimi
neshledává
podstatnější
rozdíl.
zde
však
patrně
tkví
jedna
z
největších
slabin
knihy:
příliš
mnoho
hypotéz,
příliš
mnoho
tvrzení,
jež
nelze
zcela
ověřit.
A
také
příliš
mnoho
údajů
budících
úsměv
(například
o
vlastnostech
tanku
BT,
jehož
rychlost
měla
už
kolem
roku
1935
dosahovat
jednoho
sta
kilometrů
za
hodinu,
čili
výkonu,
který
byl
u
tohoto
druhu
zbraně
docílen
až
v
dnešní
době)
přináší
do
Suvorovovy
úvahy
prvky
dějepisného
surrealismu
a
romantického
fantazírování
o
nepřekonatelném
ruském
prvenství,
zejména
co
se
týče
vojenské
techniky.
Řada
dobře
míněných
varování
se
v
té
souvislosti
posouvá
do
oblasti
politické
fikce.
Základní
motiv
práce,
výstraha
před
iluzorním
obrazem
osvobozeneckého
poslání
Rudé
armády,
však
přesto
oslaben
není.
Suvorov
se
zamýšlí
nad
tím,
kdo
vlastně
ve
válce
vyhrál
ve
smyslu
ovládnutí
či
alespoň
účinné
kontroly
podstatného
dílu
světa,
a
to
až
do
naprosto
nedávné
doby.
Nepodstatná
není
ani
jeho
lítost
nad
tím,
kolik
miliónů
lidských
životů
a
materiálních
prostředků
bylo
doslova
zmarněno
Stalinovým
vyplňováním
válečných
záměrů,
jež
byly
míněny
jako
naprosto
imperialistické
a
vlasteneckými
se
staly
z
donucení...
Je
dobré
si
přečíst
Suvorovovu
knihu
nyní,
v
jubilejním
roce
porážky
nacistického
Německa,
a
zamyslet
se
nad
tím,
co
v
ní
autor
vyslovil.
Miroslav
Gregorovič
Viktor
Suvorov:
Všechno
bylo
jinak
aneb
Kdo
začal
druhou
světovou
válku.
Vydalo
Naše
vojsko,
Praha
1994,
jako
124.
svazek
edice
Fakta
a
svědectví.
Přeložili
Dimitrij
Běloševský
a
Rudolf
Řeřábek.