Stojím
před
farou
a
nabízím
bony
Není
to
tak
dávno,
kdy
před
každým
zavedeným
tuzexem
postával
hlouček
vexláků.
Mezi
zuby
cedili
na
kolemjdoucí:
"Bony,
bony?"
Jako
studenti
jsme
se
bavili
tím,
že
jsme
s
podobným
přízvukem
cedili
stejně
sveřepě
"bony
nechci,
bony
nechci".
Vzpomněl
jsem
si
na
tyto
fórky
ve
chvíli,
kdy
naše
vláda
oznámila,
že
církve
nebudou
financovány
pomocí
daňových
asignací,
ale
pomocí
jakýchsi
bonů.
I
představil
jsem
si
nás,
faráře,
jak
podupáváme
před
farami
a
mezi
zuby
cedíme
na
kolemjdoucí:
"bony,
bony?"
Vláda
tímto
činem
na
sebe
něco
prozradila.
Ona
rozjela
restituce.
S
církevním
majetkem
se
ovšem
dodnes
nevyrovnala.
Zatímco
mnozí
dostali
majetek
zpět
bez
velkých
diskusí,
církve
jsou
ne
z
vlastní
viny
stále
na
pranýři.
Vycházejí
z
toho
jako
hamižné,
nenasytné
organizace.
Ateistickým
režimem
ovlivněný
člověk
tuto
propagandu
přijímá
s
chutí.
Vláda
však
vyjevila
ještě
víc.
Nenechá
občana
rozhodnout
ani
o
procentu
svých
daní.
Prý
by
daňové
asignace
byly
příliš
anonymní.
Ale
kdepak!
Celý
zástup
daňových
poplatníků
by
jen
mohl
rozhodovat
o
pár
korunách
měsíčně
svobodně!
Církvím,
sportovcům,
kultuře?
Ne,
nic
takového
není
možné.
Rozdrobilo
by
to
centrální
plánování
daní...
Výsledkem
tohoto
systému
bude
toto:
zatímco
v
případě
asignací
by
pravděpodobně
i
velmi
okrajoví
členové
církví
na
jejich
život
přispěli,
pro
bony
si
dojdou
zase
jen
ti,
kteří
se
v
životě
sborů
angažují.
Tj.
přispívají
dobrovolně
a
pravidelně
a
také
již
uplatňují
patřičný
odpočet
z
daně.
Jde
to
i
bez
bonů.
Brzy
budem
bony
potřebovat.
Díky,
vládo,
staráš
se,
aby
si
církve
příliš
nevydechly.
Nevadí,
i
my
jsme
si
již
dávno
zvykli
na
existenční
minimum
a
sociální
podpory.
Pollyana
učí
v
Knize
radosti
všechny
mrzouty,
aby
hledali
v
každé
situaci
to
dobré.
Veden
touto
radou,
nalezl
jsem
i
já
něco
dobrého
na
vládních
církevních
bonech.
Představte
si,
že
by
je
vláda
nazvala
ještě
originálněji
-
třeba
daňové
odpustky.
S
těmi
bychom
na
trhu
neuspěli
určitě,
bony
přece
jen
měly
zvuk!
A
tak
stojím
před
farou
a
cedím
mezi
zuby:
Bony,
Bony?!?