Na
seznamu
extremistů
chybí
už
jen
naše
špatné
svědomí
Z
dopisu
Miroslava
Hudce,
Česká
Lípa
Ke
všeobecnému
překvapení
se
na
seznamu
extremistických
skupin
a
organizací,
které
jsou
potenciálním
nebezpečím
pro
demokracii,
ocitly
také
ekologické
iniciativy
jako
Hnutí
Duha,
Greenpeace,
Přátelé
Země
a
další.
Kdosi
zřejmě
velmi
brzy
zapomněl,
že
nejrůznější
ekologické
iniciativy
byly
mezi
těmi,
kdo
se
u
nás
zasloužili
o
návrat
demokracie.
Do
historie
už
vešla
velká
demonstrace
za
ozdravení
životního
prostředí,
která
se
konala
v
Teplicích
na
podzim
1989.
V
jejím
stínu
zůstala
demonstrace
v
pražské
Stromovce
proti
necitlivě
zvolené
trase
zamýšlené
silniční
komunikace.
Ochránci
životního
prostředí
se
s
mocnými
minulého
režimu
potýkali
celá
léta
před
převratem.
Za
všechny
bych
připomněl
tragicky
zesnulého
ekologického
publicistu
Josefa
Velka,
jehož
kniha
Příběhy
pro
dvě
nohy
na
konkrétních
případech
dokumentuje
ostré
střety,
drobná
vítězství,
ale
často
i
prohry
s
ekologicky
negramotnou
a
lhostejnou
minulorežimní
byrokracií.
Ta,
když
už
si
nevěděla
rady,
sáhla
k
osvědčenému
obvinění
ekologů
z
ideologické
diverze.
Užívání
násilí
proti
obráncům
životního
prostředí
nebylo
a
není
ničím
výjimečným.
Snad
si
ještě
někdo
vzpomene
na
teroristický
čin
několika
členů
francouzské
tajné
služby
proti
vědeckovýzkumné
lodi
Greenpeace,
kterou
vyhodili
do
povětří.
Dva
z
nich
byli
za
tento
čin
odsouzeni
do
vězení.
Nevím,
jestli
by
se
u
nás
poustupovalo
stejně
důsledně.
Od
náměstka
ministra
vnitra
pana
Fendrycha
jsme
se
dozvěděli,
že
ekologické
iniciativy
se
na
seznam
extremistů
dostaly
proto,
že
na
jejich
akcích
dochází
k
porušování
pořádku,
ba
i
k
násilnostem.
Ani
slovo
o
tom,
kdo
k
násilí
sahá.
Přitom
např.
Duha
má
používání
výhradně
nenásilných
prostředků
zakotveno
přímo
ve
stanovách.
Argumentace
pana
náměstka
by
na
seznam
extremistů
musela
přivést
i
většinu
fotbalových
klubů
včetně
těch
nejslavnějších.
Stačilo
by
spočítat
zraněné
a
mrtvé
na
stadiónech
za
jediný
rok.
Argumenty
snažící
se
dokázat
extremismus
ochránců
životního
prostředí
nejsou
moc
přesvědčivé.
Spíše
někdo
využil
momentálně
nepřehledné
situace
k
nesportovní
ráně
pod
pás.
Možná
někdo,
komu
vadí
nejen
ekologičtí
aktivisté,
ale
i
platné
ekologické
zákonodárství.
Ale
ptejme
se
i
vlastního
špatného
svědomí.
Leckdo
z
nás
si
v
skrytu
duše
přizná,
že
by
se
měl
chovat
stejně
občansky
odpovědně,
ale
naše
pohodlnost,
neřkuli
rozmazlenost
a
módní
lhostejnost
ke
všemu,
co
nepřináší
okamžitý
hmotný
užitek,
nám
pohotově
našeptává,
že
zná
snazší
cestu
-
zastrašit
a
umlčet
nepohodlné
svědomí.
Například
ho
nenápadně
vpašovat
na
seznam
extremistů.