ln95046_052

Poklony zpěvu o lásce

Recenze HUDBA: Další abonentní koncert cyklu Filharmonikové komorně patřil v úterý mezzosopranistce DAGMAR PECKOVÉ, violistovi KARLOVI ŠPELINOVI a klavíristovi JAROSLAVU ŠAROUNOVI. Už volba hlasu a violy slibovala zajímavou konfrontaci. Potěšila i nevšední dramaturgie, která zařadila skladby tří současných autorů.

V úvodu večera provedli všichni tři protagonisté v přeplněné Sukově síni Rudolfina skladbu Svatý Václave od Marty Jiráčkové. Následoval Schumannův písňový cyklus Láska a život ženy, který vždy podněcuje k naplnění bohatého výrazového spektra tohoto skvostu romantické písňové literatury. Akcent na dramatické okamžiky cyklu se ukázal víc než šťastný. Původní dramaturgickou osou programu byly Písně nelaskavé pro alt a violu od Petra Ebena. Jeden z jeho technicky nejtěžších písňových cyklů provedli Dagmar Pecková a Karel Špelina mistrovsky, a jak potvrdil skladatel, výrazově naprosto skvěle. Přesvědčivě vyjádřili trpkost vztahu dvojice, jeho dramatismus, pocit soucítění i stesk.

Dalším vrcholem úterního koncertu se stal písňový cyklus Ej, srdénko moje nestora českých skladatelů Klementa Slavického. Zpěvačka neskrývá, že toto dílo je jí velmi blízké svou melodickou krásou, vnitřní opravdovostí i dramatismem. Po Schumannovi a Ebenovi to byla další skvělá výpověď o vztahu ženy a muže. Následující autorova poklona Dagmar Peckové byla krásnou tečkou za obdivuhodným výkonem zpěvačky i klavíristy. Závěrečné Brahmsovy Dva zpěvy pro alt, violu a klavír nebyly ústupem, nýbrž pokračováním v nasazené umělecké laťce večera.

Uvolněná, muzicírující atmosféra podtržená přesnou dikcí nabídla krásné rozloučení s mohutně aplaudujícím publikem. Škoda jenom, že koncert neproběhl v mnohem větší Dvořákově síni. Sukův sál kapacitě hlasu Dagmar Peckové prostě nestačil. Luboš Stehlík 2. abonentní koncert cyklu Filharmonikové komorně: Dagmar Pecková, Karel Špelina, Jaroslav Šaroun. Sukova síň Rudolfina, 21. února 1995.