ln94210_95

Parlament rozšiřuje své sídlo

V bloku malostranských paláců a měšťanských domů vznikne přes sto poslaneckých kanceláří se 180 pracovními místy Jan Štětka Když se koncem osmdesátých let rekonstruovala historická budova českého sněmu na Malé Straně v Praze, nikdo z architektů asi nepředpokládal, že už za pět let bude svým uživatelům malá. Objekt byl totiž ušit na míru tehdejší komunisty ovládané České národní radě. Její poslanci se před rokem 1989 scházeli čtyřikrát do roka, odhlasovali vše, co se jim řeklo, a pak se rychle vrátili do svých domovů, kde některým běžel plat koncernových ředitelů a jiným dojiček krav. Národně frontovní politické strany a jejich poslanecké kluby pracovaly formálně na pokyn shora: zvláštní vybavení tedy nepotřebovaly a stejně tak se bez vlastních kanceláří v parlamentní budově obešli i jednotliví poslanci.

Po listopadu 89 se poslancování stalo placenou činností a nároky na jeho vykonávání přiměřeně tomu vzrostly. Pod náporem téměř dennodenního porevolučního maratónu schvalování zákonů budova ČNR praskala ve švech, ovšem do roku 1992 to zajímalo jen málokoho: český sněm totiž pracoval ve stínu tehdejšího Federálního shromáždění. Situace se změnila až se vznikem samostatné České republiky v lednu 1993. Vinohradský federál osiřel a členové novopečené Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR rozhodli, že se z pěkně upravených historických prostor na Malé Straně stěhovat nebudou.

Není kde úřadovat Tím si ovšem poněkud zkomplikovali život. Na rozdíl od dobře vybaveného FS dnes nikdo z téměř dvou stovek poslanců kromě předsedy a místopředsedů sněmovny a šéfů jejích výborů nemá svou kancelář, pracovní stůl, židli a telefon. Pokud tedy zrovna nesedí na svém minikřesle v jednací síni, jsou poslanci nuceni pobývat buď ve svých klubech (což je malá kancelář s maximálně deseti židlemi- přitom např. klub ODS má šedesát členů), nebo postávat či posedávat po chodbách. Nelze se pak ani divit, že část zákonodárců zvolí příjemnější variantu a odchází úřadovat do suterénní restaurace zvané dolní sněmovna. Na chodbách- u paralelních linek- se rovněž odehrává většina poslaneckých telefonátů (často důležité státní povahy) a přijímání návštěv.

Místopředsedové sněmovny J. Vlach (ODS) a J. Kasal (KDU- ČSL) shodně tvrdí, že to, co může v zahraničí běžně používat jeden jediný poslanec kdejakého zemského sněmu, a dokonce i jeho sekretářka, je u nás k dispozici celému mnohdy až dvacetičlennému parlamentnímu výboru nebo klubu.

Nové prostory Kvapně se nyní dokončuje rekonstrukce zadní části historického komplexu směrem k Valdštejnskému náměstí, to však nedostatek úřadovacích prostor nevyřeší. Proto poslanci zhruba před rokem a půl rozhodli, že pro svou činnost znovu využijí blok renesančních paláců a domů mezi starou sněmovnou a Malostranským náměstím, který na sklonku éry Rakousko- Uherska (v letech 1890- 1901) řádně zakoupil tehdejší Zemský výbor Království českého. Svědkem oněch časů zůstal mj. i pseudorenesanční spojovací můstek mezi sněmovnou a Šternberským palácem z roku 1910. Malostranské veřejnosti se však nápad poslanců příliš nelíbil: když totiž komunistický režim roku 1949 zrušil zemské zřízení a tím i český zemský sněm, paláce Šternberský a Smiřických (č. p. 6 a 7) i oba domy směrem do Tomášské ulice (č. p. 8 a 518) se staly sídly úřadů a normálními činžáky obývanými nájemníky. Ti se nyní (stejně jako Geologický úřad) měli vystěhovat a někteří občané to pochopili jako znárodňovací akt. Proto se loni sešlo pod věžemi sv. Mikuláše několik minidemonstrací.

Rekonstrukce zahájena Dnes už spory utichly a firma KDM zahájila v prosinci 1993 rekonstrukční práce na novém komplexu podle projektu Státního ústavu pro rekonstrukci měst a památkových objektů (SÚRPMO, projektoval i rekonstrukci staré sněmovny). Dokončeny by měly být do 31. prosince 1995, a to i přes jisté zdržení způsobené opožděným stěhováním nájemníků z domů čp. 8 a 518 do náhradních bytů na sídlišti Barrandov v těchto dnech. Stavba, do níž stát investuje kolem sedmi set milionů korun, dnes vypadá neutěšeně, protože vrcholí destrukční fáze: snášejí se staré střechy a bourají stropy a příčky. Spodní část severní strany Malostranského náměstí pomalu obrůstá lešením a vedle hustého provozu aut komplikují zhruba sedmdesátce stavebních dělníků život i důslední památkáři. V domě čp. 518, kde má firma KDM provizorní kanceláře, sídlí i její ředitel ing. Josef Dastych, s nímž jsme si povídali o budoucnosti staronových objektů českého sněmu.

Paláce neznamenají přepych Základním cílem rekonstrukce je zajistit 180 pracovních míst pro členy poslanecké sněmovny. Každý z poslanců by měl v některé z celkem sto dvou kanceláří mít svůj stůl, židli, počítač, telefon, všichni dohromady pak nějaké faxy, skříně na šaty, malé trezory a ledničky, říká ing. Dastych. V žádném luxusním prostředí však podle něho poslanci úřadovat rozhodně nebudou. Ač se to na první pohled nezdá, obývání klasických renesančních a barokních paláců s velikými, řetězovitě propojenými místnostmi není žádné terno. Na tom, aby ve Šternberku ani v paláci Smiřických nevznikaly žádné příčky, trvají památkáři. Poslancům tudíž nebude dopřáno žádné velké soukromí, ale v závislosti na velikosti kanceláře budou sedět po dvou i po více- možná prý i bez ohledu na stranickou příslušnost. Protože některé místnosti budou stejně jako v 18. století průchozí, budou si někteří zákonodárci nejspíš připadat jako v rušné mzdové účtárně. První patro Šternberského paláce skýtá ovšem přeci jen jednu výhodu: terasu vhodnou ke slunění (eventuálně k politickému řečnění), protože je obrácená k jihu na Malostranské náměstí. Komu připadnou s terasou sousedící kanceláře, se však zatím neví. Kromě pracoven bude v palácových patrech několik kuloárových chodeb, zasedacích místností a přijímacích salonků s barokními stolky a křesly. V těchto dnech by se podle ing. Dastycha mělo rozhodnout, jakým nábytkem bude vybaven interiér kanceláří, už teď je však prý jasné, že bude spíš strohý, jednotný a vyrobený na míru.

Místo sauny budou sklady Žádné honosné taneční sály nebo restaurace v novém komplexu nebudou. Pouze z bývalé Šternberské konírny v přízemí křídla přiléhajícího k Thunovské uličce se stane konferenční (tiskový) sál. Jeho hlavní výhodou by mělo být lepší napojení na televizní přenosovou techniku: zatímco dnes přenosové vozy blokují parkovací prostor před starou sněmovnou, v budoucnu zajedou do Thunovské a kabely se snadno spojí s tiskovým centrem. Ani ze zamýšleného suterénního fitcentra a sauny nic nebude. Poslanci budou muset odpočívat jinde, protože suterény jsou příliš hluboko a napojení na výše položenou kanalizaci pomocí čerpadel by provoz budov neúměrně prodražilo. Takže tam budou sklady, dodává ing. Dastych. Ani pro parlamentní knihovnu nezbude na Malé Straně místo. Pouze dvacet tisíc svazků se sem převeze, zbylých zhruba sto osmdesát tisíc zůstane v budově bývalého federálu na Vinohradech. Umístit knížky na speciálně upravených půdách, jako je tomu v Národní knihovně v Klementinu, prý z bezpečnostních důvodů nelze.

V přízemním podloubí obchody Aby se Malá strana pod náporem úřadů postupně úplně nevylidnila, nebude nový parlamentní komplex sloužit jenom zákonodárcům. Pražský magistrát pronajme soukromníkům obchody v podloubích obou šlechtických paláců, která směřují do Malostranského náměstí. V nádvoří paláce Smiřických by měla být zřízena dokonce kavárna pro veřejnost, kde by vzhledem k nižšímu podnikatelskému nájmu mohly být i nižší ceny než v okolí, tedy káva za bůra místo za třicet. Ochranka je z toho dost divoká, připomíná však ing. Dastych stinnou stránku přímé koexistence poslanců s občany. Dosud totiž ozbrojení muži hlídali jen veřejnosti nepřístupné prostory. Nyní se budou přímo pod pracovnami poslanců pohybovat desítky cizích lidí. Část poslaneckou a veřejnou však nelze nijak oddělit, proto vždy po zavírací době kavárny projde ochranka se psem celé přízemí a prohlédne je. Ale přes den se nedá dělat nic, snad jen instalovat snímací kamery a služba je bude muset nějak ohlídat, říká ing. Dastych.

Tunel, nebo most?

Když architekti zvažovali optimální propojení staré budovy sněmovny s novými domy, vsadili na tunel pod Thunovskou uličkou. Takové řešení se však ukázalo nemožným. Existující kanalizační sítě by totiž podzemní chodbu vtlačily tak hluboko do země, že by jí jistě nikdo nepoužíval. Protože dosavadní pseudorenesanční můstek z roku 1910 kapacitně zcela nevyhovuje, neboť ústí do točitého minischodiště, muselo se začít uvažovat o druhém přemostění Thunovské.

Památkáři se však k zásahu do historického exteriéru Malé strany postavili zdrženlivě, proto vznikla skupina expertů, která posoudí, zda je vůbec nutné můstek stavět. Pokud se zjistí, že ano, vypíše se architektonická soutěž, říká ing. Dastych. Vítězný návrh se pak zhotoví v modelu 1: 1, zavěsí se nad uličku a rozhodne reakce veřejnosti. Bude- li negativní, model sundáme a ke stavbě nedojde. Architekti už prý o podobě můstku uvažovali: většina se uchýlila k historizující podobě, ale objevil se i supermoderní skleněný tubus...

Unikátní renesanční stropy Při demolici stropních omítek došlo k unikátnímu nálezu zhruba dvou tisíc metrů čtverečných malovaných trámových stropů z období renesance. To nikdo nečekal, vzpomíná ing. Dastych. Do starých štukových stropů nám památkáři dovolili vrtat jenom malé dírky a dívat se do nich endoskopem. Malované dřevo bylo černé od sazí, proto jsme je vůbec nerozpoznali.... Překrytí dřevěných stropů omítkou nařídil protipožární zákon v dobách Marie Terezie. Tak se ve Šternberském paláci pod vrstvou štuku ocitly vedle geometrických ornamentů i vzácné figurální výjevy. Nejhorší bylo, že najednou zbývalo na restaurování maleb málo času, protože nálezů bylo desetkrát víc, než se čekalo a Geologický úřad opustil paláce se značným zpožděním. Trámy tedy byly urychleně sneseny, rozebrány a odvezeny do dílen, kde budou nákladem dvaceti milionů korun obnoveny. Po rekonstrukci paláců mají být znovu instalovány, avšak již pouze jako okrasná atrapa zavěšená na nových stropech z betonu. V místnostech, kam se betonové stropy nehodí, prý budou znovu zakryty a opraveny si počkají na své znovuobjevení. Podle ing. Dastycha se právě při nálezu renesančních trámů ukázalo, jak je dobře, že objekty nakonec získal stát. Jeden stavbař, který měl připravovat přestavbu paláců na hotel americké společnosti Gorin, mi řekl, že po koupi objektů by do každého rohu dali černého šerifa se psem, nikoho by nepustili dovnitř, stropy by zbourali a zaplatili pokutu památkářům. Nedávno se ho prý někdo ptal, jaká je finanční návratnost dřevěného malovaného stropu: Žádná, to se nedá vyčíslit. Jakmile se na to někdo začne dívat z hlediska byznysu, je jasné, že musí začít bourat, odpověděl. Při prohlídce střech Šternberského paláce si lze všimnout drobného, avšak charakteristického rozdílu mezi přístupem památkářů koncem 80. let a nyní: zatímco komíny staré sněmovny byly zbourány jako zbytečné a zůstala jen holá střecha, dělníci KDM mají přikázáno komíny všech čtyř objektů nejen ponechat, ale dokonce mírně přizdobit, aby tradiční kolorit malostranských střech časem nezmizel.

Auta poslanců budou ve studnách Klasickou nerudovskou otázku Kam s ním si často kladou poslanci, když nervózně popojíždějí svými auty úzkými a strmými malostranskými uličkami a hledají místo k parkování. Obvodní úřad pro Prahu 1 podmínil svůj souhlas s rekonstrukcí paláců vyřešením parkovací otázky. Idea podzemních garáží na Klárově, na Malostranském náměstí i na Újezdě se však postupně rozplynula, proto nakonec obvodní úřad přistoupil na kompromis a dal si od parlamentu zaplatit dvacetimilionovou zálohu za padesát parkovacích míst (jedno místo= čtyři sta tisíc korun). Z toho ovšem vyplývá, že nenajde- li se do doby kolaudace rekonstruovaných objektů vhodné řešení, propadne oněch dvacet milionů obvodnímu úřadu. Dnes je aktuální varianta tzv. automatických parkovacích studní, říká ing. Dastych. Jejich princip je prostý: se svým vozem vjedete na parkovací plošinu, do automatu vložíte kartu, plošina auto samočinně sveze pod zem, kde jej uloží do některého z volných boxů. Stejně automaticky vám vůz vyjede, když s ním chcete odjet. Výstavba parkovací studny pro 50 aut vyžaduje jediné: prostor tvaru válce o průměru 22 metrů a hloubce 11 metrů. Leckde jistě maličkost, ale na Malé Straně veliký problém. Umístit takovou studnu pod Pětikostelním nebo Valdštejnským náměstím kvůli kanalizaci nelze, zbývá tedy opět Malostranské náměstí...

Investice pro budoucnost Více než půlmiliardovou investici státu do nových parlamentních budov provázejí od počátku, zejména ve světle opuštěného paláce bývalého FS na Vinohradech, značné pochybnosti veřejnosti. Bylo jistě záležitostí především politickou, nikoliv ekonomickou, že se po debaklu čs. federace poslanci rozhodli neopouštět místo, kde český sněm existoval ještě v době předčeskoslovenské. Dnes nezbývá, než učinit alespoň vše pro to, aby stísněné podmínky na Malé Straně byly pro práci sněmovny co možná nejpřijatelnější. Zprovozní- li se nové kanceláře opravdu na Nový rok 1996, dnešní poslanci zvolení v roce 1992 si jich užijí jen necelý půlrok. Lepší pracovní podmínky tedy čekají především na zákonodárce zvolené v červnu 1996 a v dalších obdobích.